Móóóc hladová housenka

je moje oblíbené leporelo,

protože... na malém prostoru - barvy, čísla, dny v týdnu, jídlo, ovoce a ještě příběh o tom, jak se z housenky vykuklí krásný motýl 

 a taky protože... mám ráda krásně výtvarně zpracované knihy 

The Very Hungry Caterpillar

https://www.youtube.com/watch?v=fvRcCKP5v6Q

https://www.youtube.com/watch?v=vkYmvxP0AJI

A kam si chodím pro tipy? nejčastěji k http://pondeli-pondeli.blogspot.cz/2017/01/novorocni-kupicky.html
nebo k http://syroovka.blogspot.cz/2016/12/rekapitulace-vanocni-dekovaci.html
A jsem moc ráda, že dětských knížek vychází pořád hodně. Pořád je co číst a na co se koukat:)

Dám vám tip

na krásnou akci - 20 let nakladatelství Meander http://www.meander.cz/ - nejméně 2 knížky si objednáte a dvě k tomu dostanete zdarma ( do konce března!) - a ne ledajaké:)
Já si objednala Tetovanou tetu - a jsem nadšená - básničkami Daniely Fisherové a obrázky Jaromíra Plachého - protože nekopíruje jenom text, ale přidává něco navíc. Jeho práce stojí za shlédnutí http://www.jaromirplachy.net/, např. jsem se dozvěděla, že je výtvarníkem počítačové hry Botanicus, která mě kdysi uchvátila svojí poetikou.

A ještě jsem si vybrala Paní Apolenku, co má ráda jitrnice a díky této vášni...nebudu dál prozrazovat.

A dostala jsem tyto dvě:

Pár hřebíčků a nic víc 

a...

o které vám můžu prozradit jen to, že jsme se u ní s kamarádkou popadaly smíchy za břicha a víc ukázat nemůžu, protože kamarádka milá si ji odvezla a vrátí ji, až si jí užije celá jejich rodina...
Opět úžasně vtipné ilustrace Jaromíra Plachého.

Vpíjela jsem se

do každého obrazu, který nebyl jen červený, zelený, černý a bílý - protože taková barevnost je pro mě moc tvrdá, durová, příliš vibrační, těžká - a ta plátna, na kterých byl jen tužkou naznačený kruh, ta mě provokovala svou prázdnotou ( "to je jako vše?"jsem si říkala...)

ale jakmile jsem se prokoukávala všemi těmi otvory a průniky v knížkách, nemohla jsem se vynadívat a  interaktivními animacemi bych se mohla bavit hodiny a hodiny:)Každopádně je

KVĚTA PACOVSKÁ

 svá a rozpoznatelná a hravá a asi i pořád plná energie - to se pozná:)

A maté čas to ještě stihnout a udělat si svůj vlastní názor

-pacovska-maximum-contrast/

Dox poprvé

Některé obálky důvěrně známé...

Nenechám si ujít

žádnou knihu Erlenda Loe - tentokrát:

Kurtovi přeskočilo
...proč? Vlezlo mu do hlavy, když darovaný diamant směnil za spoustu peněz. Chce se bavit, užívat si, mít vliv.
"Kurt se nechá vyfotografovat, jak sedí v ještěrce a směje se čerstvě vyčištěnými zuby. Na plakátu musí být také něco napsáno. Není snadné vymyslet, co přesně by to mělo být. Kurt by byl nejradši, kdyby na něm stálo:
Kurt je super,
Kurt je super,
Kurt - Kurt - Kurt,
Super - super - super,
Hej - hej - hej,
Ale Bud má pocit, že to není nejlepší nápad. Zamyslí se, pak zavolá několika odborníkům a nakonec na plakát napíšou:
Jeden svět,
jedna budoucnost
volte bezpečí, hlasujte pro Kurta"

Témata, která obcházíme

jsem v sobě otevřela v novém roce - smrt, umírání, nemoc, ztráta - kupodivu mě to neděsí, všechno dostává naopak hlubší smysl - každodenní maličkosti, úsměvy, procházka lesem, podařený oběd, čas s knihou...

A jakmile jsem to připustila, jakoby "náhodou" se setkávám s těmito tématy i v knížkách, které se ke mně dostaly:

Jostein Gaarder: To je otázka

Kniha, kde jsou jen ilustrace a otázky, nic víc. Ilustrace krásné, otázky naléhavé, odpovědi si musí najít každý sám...
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315082629-kulturama/213411058150006/obsah/243959-kniha-to-je-otazka/

Ljudmila Ulická: Daniel Stein, přkladatel

Ruský román - vlastně ani ne román - mozaika vzpomínek, dopisů, deníkových záznamů mnoha vzájemně propletených postav. Základem se stal příběh konkrétního polského Žida, s nímž se autorka přímo setkala. Ten za války pracoval jako tlumočník na gestapu, pak se nechal pokřtít, po válce vstoupil do řeholního řádu, odcestoval do Izraele, aby zde působil jako katolický kněz. Víc nemá cenu prozrazovat, je to jen střípek knihy o 20. století, o neschopnosi lidí se tolerovat, domluvit - je jedno jestli uvnitř rodin nebo v rovině náboženství nebo politiky.

Michal Viewegh: Andělé všedního dne

je první kniha od Viewegha, kterou jsem kdy přečetla - několikrát jsem se pokoušela začíst do jiných, ale nešlo mi to - asi mi vadila moc velká nadsázka. Je to příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Viewegh sám o ní píše: ..."knížka o nás všech, jejichž čas je dávno vyměřen, ale přesto se chováme, jako bychom tu měli být věčně." ....uf, je to náhoda? Jako by předznamenal svůj vlastní osud

takže mi to nedalo  a když jsem dostala tip na tuhle knížku, přečetla jsem ji během dvou dnů:

Michal Viewegh: Můj život po životě

Recenze na ni nejsou moc příznivé.Jakási Klára Kubíčková (určitě je velmi mladá) napsala:

Takže na rovinu: je to ufňukané, zlomené, naštvané a často poraženecké psaní. Viewegh pláče, jeho mozek se změnil v bramborák, špenát, fašírku. Má problémy s pamětí, únavou, soustředěním, tloustne, trpí úzkostí.

První polovinu knihy leze čtenáři ukrutně na nervy. Když už najde sílu převléci se z pyžama, válí se po domě ve značkové teplákové soupravě a nimrá se v sobě. "Negativní myšlenky se ve mně drží jako kalná voda, která nemá kudy odtéct. Vím, že bych se mohl cítit líp, kdybych pořád nehledal viníka toho, co se stalo, viníka, který neexistuje," konstatuje.

Zdroj:http://kultura.idnes.cz/recenze-viewegh-muj-zivot-po-zivote-d71-/literatura.aspx?c=A131011_110703_literatura_ts

Já s ní moc nesouhlasím, mně to připadá pravdivé, hodně otevřené a riskantní - jít se svou bolavou duší vstříc čtenářům a literárnímu byznysu. Doufám, že M.V. kniha opravdu posloužila jako terapie - přála bych mu to - protože kdo ví, jak by obstál v takové nelehké zkoušce  každý z nás - možná daleko hůř - jenže to bychom mohli poznat v momentě, kdy bychom ve stejné situaci byli, nikdy dřív. 

Dobrý svět

je knížka pro děti od 6ti let. Moc se mi líbí, stylem vyprávění mi připomíná knihy Daisy Mrázkové, které mám taky moc ráda (hlavně kvůli jejím vlastním ilustracím). Tuhle knížku napsala Alena Ježková. Právě jsme s dětmi dočetli její Staré pověsti české a moravské a knížku o Karlu IV. - s krásnými a historicky věrnými ilustracemi Renáty Fučíkové.

Knížku Prahou kráčí lev jsem četla už dávno - doporučuji maminkám, co se chtějí toulat Prahou se svými malými dětmi - třeba je příběh inspiruje

Ale zpátky k Dobrému světu. O vyprávění se střídají tři sourozenci: Markéta, Ema a Marek. Jazyk se přizpůsobuje jejich věku a zájmům - Markétka ráda píše, Marek chce být malířem jako jeho strejda a Ema má svůj fantazijní svět - je nejmladší. Přemýšlela jsem, jestli by se knížka líbila i dětem - donesla jsem ji do školy a zeptala se čtvrťáků, jestli si ji chce někdo přečíst a pak o ní povědět - že jsem zvědavá na jejich názor. Holčička, která ji četla, byla nadšená. Vypadalo to, že opravdu, že ne proto, že by mi chtěla "udělat" radost. O ilustracích si děti myslely, že jsou 3D (jenže u knížky z knihovny nebyly brýle) - tak nevím, mě moc neoslovily.

Přeju příjemné počteníčko - a kdyby se knížka náhodou nelíbila, dejte vědět, ráda si přečtu i opačný názor:)

Možná to stihnete

zítra:

Nakladatelství Meander srdečně zve do Švandova divadla ve čtvrtek 
2. května v 17.15 na křest dvou knih úspěšného francouzského spisovatele oceněného mnohými cenami, který velmi rád píše také pro děti, Daniela Pennaca:
Kamo a já - Kamo - Nápad století.
Ilustrace jsou dílem Tadeáše Kotrby.
Z knih přečte Viktor Limr.
Na flétnu zahraje Markéta Stivínová.

Daniela Pennaca jsem poprvé zaregistrovala, když jsem si přečetla jeho knížku Jako román.  Je zamyšlením o tom proč a jak čteme, co nám čtení dává. Úplně jiný pohled. Vzpomínám na nápad místo rozborů textu ve škole jen číst. 

Tahle knížka je pro děti. Hrdinové chodí do 5té třídy ( samí kluci) a chystají se do šestky, kde se jim budou střídat učitelé. Bojí se toho, všichni je straší. A tak je jejich milovaný učitel začne trénovat. Vtipné, oddychové, prima čtení pro děti, co už odrostly pohádkám. 

Pokoukáníčko

 

Knížky, který nestačí prolítnout a odložit. Každá stránka plná úchvatné podívané, titěrných detailů, netradiční perspektivy, příběhy taky krásné - za tím cítím velmi pracovitého a opravdového umělce slova i obrazu - jdu si koupit♥

Jak si uděláme zeměkouli

s novými ilustracemi

Milena Lukešová - Jak si uděláme zeměkouli

Knížka pro děti o tom, proč je den a noc, jak se střídají roční období a proč, kde se bere vítr, co pro Zemi znamená Slunce...chytrá a krásná, tahle je z roku 1992

a tahle vychází právě teď, s novými ilustracemi - ještě krásnějšími

Probouzím se

ze zimního spánku - ne ještě úplně, neb zima za okny, zima doma, zima ve mně, i když sedím u krbu.... a nakonec si musím přiznat, že leden není měsícem mého srdce. "Promiň, Ledne!" A to i přesto, že se občas vydám na hory a tam je krásně, že každý den chodím se psem do pohádkového lesa kousek od domu, že se ráda dívám na zasněženou krajinu.
A tak se snažím zahnat svoji nenaladěnost aspoň čtením:

Bror Telemann, 42 let, dramaturg Národního divadla, právě se rozhodl, že napíše sám divadelní hru - úžasnou! Jenže se nějak nemůže soustředit. Právě je s manželkou a třemi dětmi na dovolené v Německu ( které nesnáší), platonicky miluje Nigellu Lawsonovou, britskou televizní kuchařskou hvězdu. To je tak vše, co se dá o knížce napsat. Styl psaní Erlenda Loe je velmi specifický, tahle je navíc vystavěna opravdu jako divadelní hra - pomocí dialogů. Asi se mi více líbily jeho předchozí knížky:
Doppler a Naivní.Super, přesto jsem se mile pobavila, jako vždy.

Román brazilského spisovatele s libanonskými kořeny je hlavně o tom, jak větší náklonnost matky k jednomu z dvojčat může narušit životy jich obou. Jak se to matce stane? Proto, že jeden je slabší a potřebuje v prvních dnech života více péče? A pak už s tím nikdy nemůže přestat? Omlouvá všechny jeho prohřešky, zahlazuje všechny jeho průšvihy, nedovolí mu, aby dospěl. A tak se z jejího syna stává nejdříve floutek, pak postupně jeho život ztrácí smysl a končí jako naprostá troska. Druhý syn, zdá se, vyvázl z rodinného domu včas a zařídil si život po svém. Uvnitř ale nikdy nezapomněl a jeho srdce je tvrdé a zjizvené - jako by ani netlouklo.

Drsné, náročné. Jeden den v životě Villeho, mentálně postiženého chlapce. Autor při svém toulání po Finsku pracoval jako ošetřovatel v psychiatrické léčebně a v pečovatelském domě. A tak je líčení prostředí děsivě reálné.














Po těžkém Pírku něco na odlehčení - knížka pro děti - o babičce. Proč líné? Protože se jí zrovna nechce hlídat vnoučata.
Tahle babička nemá doma ani naklizeno, ani navařeno, zato sní o tom, že si konečně splní svá dávná přání - proletět se v balónu, projet se v superrychlém autě, vylézt na nejvyšší horu světa, naučit se lyžovat, atd...Vtipné, jen ty ilustrace - brrr! Kdybych na knížku nedostala tip, sama bych po ní nesáhla.

Z téhle knížky se mi líbil

snad jen název. Čtení mě tak pobuřovalo, že jsem málem nedočetla. To už se mi dlouho nestalo. Děj je tak chaotický, že nevíte, co je sen a co skutečnost, nelogické konstrukce tak okaté, všechno dohromady podivně sešroubované, aby to jakžtakž drželo pohromadě - uf :(
Ema je holčička, která právě slaví své desáté narozeniny, přicházejí k ní kamarádky s dárky. Ty pak hrají ve vyprávění hlavní roli - Ema věří, že jsou kouzelné... Druhý den začíná návštěvou prababičky - z okna všichni vidí, jak pro tatínka přicházejí 4 policisté - proč, to zatím nevíme.Večer si Ema vyndá dárek - medvídka v plechovce - "Když ho vysvobodím, bude volný i táta. Ráno zase vrátím medvídka do krabičky a táta bude předstírat, že celou noc byl tam, kam ho zavřeli. Ale přitom bude celou noc se mnou." (??? nechápu)
Táta je najednou vedle ní. 
"Ty jsi měla včera narozeniny," říká táta. "Dostala jsi to, co sis přála?"
"Jo. Já nevím, jsou to hezký dárky."
"A co by sis přála nejvíc, kdyby se ti to mohlo splnit?"
"No, abys byl doma."
"A kromě toho? Máš nějaký tajný přání?"
Ema se usměje: "Chtěla bych bejt tak chytrá jako Betyna, mít samý jedničky. A taky - jak chodím do toho dramatickýho kroužku - chtěla bych, aby ze mě byla jednou herečka. Abych byla fakt dobrá. Aby všichni žasli. A taky bych bezvadně hrála na piano. Uměla bych zpívat a hrát na piano jako Jiří Šlitr."
Tak, to je malá ukázka. Možná opravdu zrcadlí dnešní děti - tatínek dává jednoduchou otázku, ale s odpovědí není spokojený? Proč se ptá na další přání? A Ema  - ví, co vlastně chce? Tatínka? Nebo raději být pianistka? Nebo mít samé jedničky?
A malá odbočka k názvu - o prababiččin klobouk zase tak moc nejde - sice se tam objevuje v několika kapitolách, ale vždy jen okrajově a jaksi "navíc" téměř mimo děj.

Našla jsem ovšem na knihu naprosto odlišnou recenzi, která ji srovnává s Dětmi z Bullerbynu
http://www.iliteratura.cz/Clanek/28799/mikova-kamila-prababiccin-klobouk
Proto nezbývá, pokud máte zájem, knihu si přečíst a udělat si názor svůj - za reakce budu ráda

Jedno malé zklamání a jedno velké překvapení

Natálčin andulák

Ivona Březinová

Útlá knížečka z nakladatelství Meander, které miluju a kupuju většinu knížek, které vydalo. Jenže...tahle mě zklamala převelice. Sáhla jsem po ní (jak to často dělávám) kvůli ilustracím Lucie Dvořákové - jsou nádherné. Zato text Ivony Březinové ve mně vyvolal dost zvláštní pocity - knížka je o tom, jak moc si malá Natálka přeje mobil, protože vzhlíží ke své mamince, která si s mobilem ráda a dlouze povídá. Na okno jednou v noci přiletí andulka, jak se později v jedné větě dozvíme, není to andulka, ale andulák, a ten umí zvonit jako mobil.
"Po čase Andy zvládl i vyzváněcí melodii mobilu Natálčina tatínka. Když byl táta dlouho v práci, vždycky tu byl Andy, aby jí tatínka aspoň připomněl. Poslouchala znělku tátova mobilu jako ukolébavku. A do Andyho žlutého peří šeptala tatínkovi dobrou noc."
Tak z toho mě mrazí. Kdysi jsem četla knížku Ivony Březinové Zázračná třída a říkala jsem si, jak je to prima, když se objevují šikovní mladí autoři knih pro děti. Myslím, že to vůbec není lehký žánr. Jenže další její knížky mě zklamaly  stejně jako tahle. Například Bramborová Bára - směs moderních naprosto nesmyslných pohádek. Nečetla jsem všechny  její knihy pro děti, nechci křivdit, pokud znáte nějakou, která je výborná, dejte tip

Tarbíci a Marabu

Barbora Dlouhá a Martina Komárková

Zato druhá knížka mě potěšila hodně. Prý vznikla podle večerníčku (bohužel neznám, ale budu se pídit). Je to komiks, který zvládnou přečíst i prvňáčci, nechybí humor, ne ten prvoplánový, ale hlubší, skrytější. Ideální kniha pro děti je podle mě ta, která potěší dítě a když vyroste v dospělého, má mu ještě co nabídnout.

tohle jsem našla:

Poklad z Baobabu

Alžběta Skálová, Olga Černá / Poklad starého brouka

Zase jedna krásná knížka - dobře napsaná, krásně ilustrovaná, na prázdniny jako stvořená:

Julie se na prázdninách u tetičky nemá čím zabavit. Až tetina vzpomínka: „Tvoje máma, když byla malá, stavěla u pařezů domečky pro trpaslíky,“ holčičku z nudy vytrhne. Do jejího mechového domku se nastěhuje brouk a Julče za pomoc věnujekousek svého „pokladu“ – kamínek. Ten jí má splnit přání: „Aby se tu něco dělo.“ Avěci se opravdu začnou dít...ne nějaké závratné, ale ty nejobyčejnější, ty, které snadno přehlížíme.

Knihu svým jemným a citlivým rukopisem doplnila Alžběta Skálová. Ilustrace si zaslouží pozornost také díky jedinečnému technickému zpracování. Jedná se o autorský ofset: tisk z pěti přímých barev (ilustrace používají čtyři přímé barvy, tzn. neexistuje jedna barevná předloha, ale čtyři, vždy pro každou barvu zvlášť).