Pouť - den 28

8.7. Úryvky z deníku

... A je to tady! Dnes dojdu do Santiaga - konec mojí letošní pouti!
... Nespěcháme - je pod mrakem, jdeme s Piou společně pomalu, přesto už po půl dvanáctý míjíme ceduli Santiago. Do centra města je to ještě asi 2 km hlučnou hlavní ulicí ... povznesená nálada se trochu vytrácí... a pak ... přicházíme na náměstí - katedrála je pod lešením, na náměstí plno hluku, zrovna tu demontujou nějaké podium - a ten pocit...nic, naprosto nic - žádná euforie, štěstí, bezbřehá radost - prostě nic - stejně jako při první cestě.
... Když pak pozoruju další poutníky, co přicházejí, mají to podobně. Je to zvláštní. Opravdu radovat se jsem viděla jen jednoho jediného člověka na minulé pouti. Většinou lidé stojí, zírají na katedrálu, pak si sednou, lehnou, rozhlížejí, co se v každém odehrává, to nevím... Jako by ta cesta byla silnější a důležitější než cíl. Jediný, co si uvědomuju je, že jsem unavená, hodně unavená - možná i tělo tuší, že zítra už nikam nejde - Pia je nemocná, jde si do hotelu lehnout do postele. Já jdu najít svůj singl pokojíček v albergue Seminario Menor - je krásný - protože jsem v něm sama!!!!! Byl za 17 euro a budu tady dvě noci.
... Navečer se na náměstí potkáváme společně s Cathy a Cathy, přichází Pia a povídáme, užíváme si to až do pozdních nočních hodin - obě Cathy jedou další den na výlet na Finisterru, asi už se neuvidíme.
... Jdu ztichlýma uličkama a zase se mi vybavuje představa, jak tudy procházely tisíce a tisíce poutníku od středověku a začínám to cítit - to, že jsem součástí něčeho - malá, nicotná, ale konečně šťastná:) Zvládla jsem to a cítím, že můj pocit štěstí není navenek, ale dovnitř, tichá, klidná radost, naprostý mír.

Zítra už žádných 30 km!!!

Pouť - den 27

7.7. Úryvky z deníku

... Ráno vstávám s Piou už v 5.30 a vycházím dřív než ona - jenže venku je tma - a na konci ulice nevidím na značky, nevím kudy dál. Čekám na další poutníky - jsou to "mí" Francouzi s čelovkama, tak se na ně zavěsím a kmitám za nima, abych viděla na cestu.
... Už se rozednívá, zpomaluji, Francouzi se zastavují na snídani v baru u cesty asi po 2 km. Na mě je to brzy, pokračuju dál. Míjím stan u potoka, říkám si, že je to asi J.P. - spal po dešti venku a vybral si krásný místo.
... V Arzúe snídám a dohání mě Pia. Tady se potkává Camino Frances s Camino Norte - odtud už jsem cestu do Santiaga šla před sedmi lety - ale cestu si moc nepamatuju.
... Docházíme až do Arca de Pino, spím ve stejném albergue jako před 7mi lety. Přichází sem i J.P. Nemá už peníze a hospitaliera ho  nechce nechat přespat zdarma - dávám mu na ubytování, protože jednou za čas je třeba sprcha, vyprat si věci, najíst se, vyspat se pod střechou.
... Ušla jsem 34 km, do Santiaga zbývá posledních 21.
... Mám jemně povznesenou náladu, ani mi nevadí, že v albergue spí na jednom pokoji asi 50 lidí, možná víc.
... Do Santiaga dnes došla Cathy (Američanka) a Cathy ( Australanka) - zítra se tam (?) sejdeme.

Procházet eukalyptovými lesy po dešti je osvěžující:)

Mladí kluci - i když to tak nevypadá, jeden z nich kulhá a jde vidět, že nemůže jít bolestí

albergue

Pouť - den 26

6.7. Úryvky z deníku

... Vycházím úplně sama do mlhavého rána. Asi po 4 km si v prvním baru sedám a čekám na Piu - vyšla 6 km za mnou. Nejde, tak pokračuji dál dalších 8 km a usedám v baru, který má plno stolků na louce hned vedle cesty. Tady snad Piu neminu. Jdu si objednat do baru nějaké jídlo a pak už jen čekám a koukám po poutnících. Pia nikde, zato vidím spoustu lidí, co jsem je potkala v minulých dvou dnech.
Když ani po hodině Pia nepřichází, zvedám se a jdu dál. V tom mi Pia volá a ... je 10 km přede mnou!!! Je to důkaz toho, že setkání na cestě se nedají naplánovat - někoho "náhodou" potkáváte pořád a naopak - když někoho chcete potkat, naplánovat se to nedá. Vypadá to, že jsem se minula s Piou hned v prvním baru, právě když jsem si objednávala kafe:(  Takže nevím, jestli ji dohoním a jestli ji ještě potkám.
... Pia píše, že došla až do Melide. Jsou tři odpoledne, já mám za sebou asi 22 km a do Melide ještě 10. Je horko, ale vypadá to, že se schyluje k bouřce.
... Začíná nejdřív lehce, ale pak pořádně pršet. Zastavuji u venkovního baru pod plachtou, kde už se nashromáždilo asi 7 poutníků - a kolem prochází J.P. v pláštěnce - kde asi dnes bude spát?
... Melide je docela velký město a v něm asi 5 albergue - Pia mě naviguje, kde je ubytovaná a když vejdu...na chodbě potkávám....Jeana Paula a Reného:)))
... Máme si s Piou co povídat - hodně zhubla, je trochu nemocná, přesto je schopná ujít přes 30 km denně.
... Dnes jsem ušla 32 km.

Procházím kolem "smečky" psů

Hodní:)

V Melide

Pia

Pouť - den 25

5.7. Úryvky z deníku

... Krásné mlhavé ráno, trochu mrholí... na cestě davy lidí... poslouchám muziku.
... Portomarín - bílé město za dlouhým mostem - opět jedna hlavní ulice, která vede k náměstí. Dávám si pizzu a v tom jde kolem... Robert:))) Končí tady svoji pouť, protože má puchýře a bolí ho nohy. Jede zpět k dceři do Leónu, ale dnes už mu nic nejede, jde se ubytovat do albergue. Město se plní poutníky, mám chuť jít dál.
... V Portomarínu byl kdysi klášter pro mnichy - rytíře, co měli za úkol chránit poutníky na cestě. Nejprve jich bylo jen 13, později se rozrostli v řád, který měl ve znaku červený kříž ve tvaru meče a bílou mušli.
... Dnes je těžké najít nějaký hezký albergue, Nakonec končím ve vesničce Gonzar plné much (neboť kravín je hned vedle albergue), ubytování nic moc, jdu se projít, je tu ještě jeden albergue s barem a tam...už mě to ani nepřekvapuje....Jean Paul a René:)))
... Psala mi Pia, kterou jsem opustila první týden svojí pouti, že Ali cestu vzdala už před Burgosem, že jde sama a kde že jsem já...zjišťuju, že je jen necelou etapu za mnou - vyléčila koleno, ujde i 40 km denně - že bychom se znovu setkaly? Domlouváme se písemně na další den - měla by mě někde potkat na cestě, když trochu zpomalím.
... Dnes jsem ušla 26 km.

Posledních 100 km do Santiaga ... poutníci přibývají - taková příprava na cestu zpět do reality

Přede mnou posledních 100 km

Za mostem Portomarín

Ten pán, co sedí na schodech, přešel náměstí a dlouhou ulici asi dvaceticentimetrovými pomalými kroky - a já si říkám, jaký štěstí je moci jít a pohybovat se krajinou - jsem šťastná:)

Potulní rytíři, co chrání poutníky?

no jasně...