Ve Šternberském paláci ve společnosti Rubense, Rembrandta, El Greca, Cranacha...
a na přednášce o Picassovi:)
a pak na skok do Městské knihovny na výstavu Jana Merty, kterou vystihuje nejlépe tento popis:
Rozčarování nad tím, že divák před tajemnými obrazy Jana Merty nepochopí ani polovinu zamýšlených obsahů, mírní nejméně tři věci. Za prvé jeho rafinovaně barevné, nepřeplněné malby působí podvědomě a je snadné dosazovat si vlastní asociace. Za druhé autor není skoupý na slovo a nikdy nedává obrazu název Bez názvu. A především: stále zbývá hodně Mertových děl, která se dešifrovat podaří a pak přinášejí značné potěšení.
A já musím dodat, že jsem zvyklá v obrazech hledat - někdy najdu a nejsem naštvaná, když ne - nemusím rozumět všemu. To, jestli se mi obrazy líbí nebo ne, je stejně víc o pocitu. Tyhle pro mě byly dost zajímavé, objevné, neotřelé, občas opravdu vtipné, ale citově jsem k nim zůstala chladná.
divadlo Kašpar v Celetné - Richard III. - nejdřív ztracena v Shakespearovi a anglických dějinách - postupné rozklíčování hlavních postav a pak už jen užívání si skvělého divadla
