A tak se snažím zahnat svoji nenaladěnost aspoň čtením:
Bror Telemann, 42 let, dramaturg Národního divadla, právě se rozhodl, že napíše sám divadelní hru - úžasnou! Jenže se nějak nemůže soustředit. Právě je s manželkou a třemi dětmi na dovolené v Německu ( které nesnáší), platonicky miluje Nigellu Lawsonovou, britskou televizní kuchařskou hvězdu. To je tak vše, co se dá o knížce napsat. Styl psaní Erlenda Loe je velmi specifický, tahle je navíc vystavěna opravdu jako divadelní hra - pomocí dialogů. Asi se mi více líbily jeho předchozí knížky:
Doppler a Naivní.Super, přesto jsem se mile pobavila, jako vždy.
Drsné, náročné. Jeden den v životě Villeho, mentálně postiženého chlapce. Autor při svém toulání po Finsku pracoval jako ošetřovatel v psychiatrické léčebně a v pečovatelském domě. A tak je líčení prostředí děsivě reálné.
Po těžkém Pírku něco na odlehčení - knížka pro děti - o babičce. Proč líné? Protože se jí zrovna nechce hlídat vnoučata.
Tahle babička nemá doma ani naklizeno, ani navařeno, zato sní o tom, že si konečně splní svá dávná přání - proletět se v balónu, projet se v superrychlém autě, vylézt na nejvyšší horu světa, naučit se lyžovat, atd...Vtipné, jen ty ilustrace - brrr! Kdybych na knížku nedostala tip, sama bych po ní nesáhla.
Žádné komentáře:
Okomentovat