sobota 14. října 2017

Ráda se dívám

do korun stromů, to je teď moje nejoblíbenější zábava





Na vlnách podzimu

aneb ostříhat či neostříhat? To je o co tu teď běží...

úterý 10. října 2017

Není co dodat

k výstavě ve Veletržním paláci - Ai Weiwei







Pořád počítáte a počítáte - proč uvádí, že je na člunu 302 lidí....nevěříte....
dokud to nevidíte shora...
Tohle není second hand...
to je oblečení, které bylo "vyloveno" z bláta na jednom malém řeckém ostrově, kam denně přijížděly stovky a stovky imigrantů
jde z toho hrůza a připomíná to....
uf...
Toto je už jen kupka kávových zrnek
z porcelánu, ručně malovaných
a tenhle obr had
je vytvořen ze školních batůžků dětí, které pohřbilo zemětřesení v provincii Secchuan a o kterých se konečné statistiky ani nezmínily...opět byly vydolovány z trosek, vyčištěny a takhle hrozivě se teď vznáší nad hlavami...



středa 27. září 2017

Krištof Kintera v Rudolfinu

Spousta neobvyklých instalací, které občas pobaví, ale víc nutí k zamyšlení, teda aspoň mě. A to, co vypadá jako neuvěřitelný binec v "pracovně" umělce, je úžasná exkurze do procesu tvorby, reflexe světa kolem a studnice nápadů.


















Říkám kamarádce - jé, to vypadá jak tibetská mandala...
...a tu si všimnu nálepky nad stolem:)
"Nedotknutelná" tradice se potkává s naprostou současností
Stále se měnící obří organismus....

















Pocta lišákům?:))) nabubřelost na nafouklé bublině - hlavně koukat vzhůru, ne pod sebe


Tohle velké prádlo, třesoucí se věž našeho konzumu mě vytlačilo do rohu místnosti, kde jsem si v několika vteřinách prožila silnou úzkost z toho všeho....a pak dalšími dveřmi odešla ven, kde tyhle věci zůstávají relativně skryté. A přemýšlím, kde začít...u sebe.