úterý 19. září 2017

Vzpomněla jsem si

na dětství, když jsme otisky na porcelán nalepovali, kde se dalo....tentokrát dekorování porcelánu pod dohledem Lenky Sárové-Malíské v Letohrádku Ostrov - je třeba si odmyslet žlutou barvu ze všech barev - výsledek uvidím za týden


úterý 12. září 2017

Navzdory předpovědím,

větru, zimě a dešti v Karlových Varech, v Berouně na Hrnčířských trzích opět skvostné počasí - teplo, slunečno a spoooooustu inspirace:))) Letos jsem neodolala třem hrnkům a keramickým šperkům.







sobota 9. září 2017

Od bodu k lince

... a pak dál, k základním a komlementárním barvám a stínování a kolážím a akvarelu...
... taková každoroční výtvarná abeceda:)







Přála si vyzkoušet "Pollocka"

Petra Pjotra Buzková

jako ta bývalá ministryně? To byla pěkná ranařka - ale tahle křehká žena je umělkyně - malířka - a vystavuje v Letohrádku v Ostrově na d Ohří. Sice to je víc školní a těsně postškolní produkce, protože umění je něco, co často odložíte na druhou kolej, když jde o to vydělat si na každodenní žití. Tak přeju mladé umělkyni, ať najde atelier, čas a pnutí a dá se zase do toho:)




Je to štěstí

mít po svém boku kamarádky celých 50 let, i když jedna bydlí až daleko za oceánem.  Hrály jsme spolu ve školce divadlo, chodily společně na gymnastiku, psaly společně domácí slohovky, vyhrávaly školní, okresní i krajský kola ve vybíjený, brigádničily na vykopávkách v Mikulčicích, jely v 17ti samy do Maďarska, učily se společně na maturitu, šily šik nedostatkový věci, chodily na procházky se svými dětmi... a pořád je o čem mluvit, přemýšlet a co sdílet,  a je to moc fajn.
Jsem ráda, že vás holky mám:)

neděle 20. srpna 2017

Pohled do obýváku

stůl, židle, křeslo...výstava ve Špálovce
MARTIN VELÍŠEK - MLČENÍ

Kdo tady sedával? Kdo odešel? Jaký je příběh za tichým obrazem?
a přemýšlení o věcech - o pomíjivosti, zmaru, prázdnotě, o tom, jak nás věci přesahují a jak jsme jen dočasně na téhle planetě, ve svým domovech, bytech...









Na terasách

paláce Lucerna...svět sám pro sebe uprostřed města...
přemýšlím, jaký pocit to ve mně vyvolává, když si uvědomím, že někdo takový barák nechá postavit, pak v něm pracuje a žije a pak...o něj bez náhrady přijde a může tam dělat akorát tak provozního...a jeho žena trhat lístky:(...smutná historie
krásný dům







pondělí 14. srpna 2017

sobota 12. srpna 2017

Pouť - den 28

8.7. Úryvky z deníku

... A je to tady! Dnes dojdu do Santiaga - konec mojí letošní pouti!
... Nespěcháme - je pod mrakem, jdeme s Piou společně pomalu, přesto už po půl dvanáctý míjíme ceduli Santiago. Do centra města je to ještě asi 2 km hlučnou hlavní ulicí ... povznesená nálada se trochu vytrácí... a pak ... přicházíme na náměstí - katedrála je pod lešením, na náměstí plno hluku, zrovna tu demontujou nějaké podium - a ten pocit...nic, naprosto nic - žádná euforie, štěstí, bezbřehá radost - prostě nic - stejně jako při první cestě.
... Když pak pozoruju další poutníky, co přicházejí, mají to podobně. Je to zvláštní. Opravdu radovat se jsem viděla jen jednoho jediného člověka na minulé pouti. Většinou lidé stojí, zírají na katedrálu, pak si sednou, lehnou, rozhlížejí, co se v každém odehrává, to nevím... Jako by ta cesta byla silnější a důležitější než cíl. Jediný, co si uvědomuju je, že jsem unavená, hodně unavená - možná i tělo tuší, že zítra už nikam nejde - Pia je nemocná, jde si do hotelu lehnout do postele. Já jdu najít svůj singl pokojíček v albergue Seminario Menor - je krásný - protože jsem v něm sama!!!!! Byl za 17 euro a budu tady dvě noci.
... Navečer se na náměstí potkáváme společně s Cathy a Cathy, přichází Pia a povídáme, užíváme si to až do pozdních nočních hodin - obě Cathy jedou další den na výlet na Finisterru, asi už se neuvidíme.
... Jdu ztichlýma uličkama a zase se mi vybavuje představa, jak tudy procházely tisíce a tisíce poutníku od středověku a začínám to cítit - to, že jsem součástí něčeho - malá, nicotná, ale konečně šťastná:) Zvládla jsem to a cítím, že můj pocit štěstí není navenek, ale dovnitř, tichá, klidná radost, naprostý mír.





Zítra už žádných 30 km!!!