středa 31. října 2012

Jedno malé zklamání a jedno velké překvapení


Natálčin andulák


Útlá knížečka z nakladatelství Meander, které miluju a kupuju většinu knížek, které vydalo. Jenže...tahle mě zklamala převelice. Sáhla jsem po ní (jak to často dělávám) kvůli ilustracím Lucie Dvořákové - jsou nádherné. Zato text Ivony Březinové ve mně vyvolal dost zvláštní pocity - knížka je o tom, jak moc si malá Natálka přeje mobil, protože vzhlíží ke své mamince, která si s mobilem ráda a dlouze povídá. Na okno jednou v noci přiletí andulka, jak se později v jedné větě dozvíme, není to andulka, ale andulák, a ten umí zvonit jako mobil.
"Po čase Andy zvládl i vyzváněcí melodii mobilu Natálčina tatínka. Když byl táta dlouho v práci, vždycky tu byl Andy, aby jí tatínka aspoň připomněl. Poslouchala znělku tátova mobilu jako ukolébavku. A do Andyho žlutého peří šeptala tatínkovi dobrou noc."
Tak z toho mě mrazí. Kdysi jsem četla knížku Ivony Březinové Zázračná třída a říkala jsem si, jak je to prima, když se objevují šikovní mladí autoři knih pro děti. Myslím, že to vůbec není lehký žánr. Jenže další její knížky mě zklamaly  stejně jako tahle. Například Bramborová Bára - směs moderních naprosto nesmyslných pohádek. Nečetla jsem všechny  její knihy pro děti, nechci křivdit, pokud znáte nějakou, která je výborná, dejte tip





Tarbíci a Marabu

Barbora Dlouhá a Martina Komárková

Zato druhá knížka mě potěšila hodně. Prý vznikla podle večerníčku (bohužel neznám, ale budu se pídit). Je to komiks, který zvládnou přečíst i prvňáčci, nechybí humor, ne ten prvoplánový, ale hlubší, skrytější. Ideální kniha pro děti je podle mě ta, která potěší dítě a když vyroste v dospělého, má mu ještě co nabídnout.




tohle jsem našla:

úterý 23. října 2012

Vysoko nad městem

nad šedí všedních starostí



neděle 21. října 2012

Po půlnoci

mráz a mlha -fotím výhled ze dveří a vracím se ve vzpomínkách k výstavě Jakuba Schikanedera http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=1712945309927542421#editor/target=post;postID=1138084951473590214
 přemýšlím, jakým způsobem maloval - díval se do tmy? Měl nějaké fotografie? Díval se a pak maloval zpaměti?


sobota 20. října 2012

Zahrada

září i v říjnu

Rámuju obrazy

objektivem:)


A doma

příprava na zimu - nákrčník huňatý do nepohody


Po týdnu

klidového režimu kvůli podrážděnému nervu v noze opět v lese - nádhera nejen pro oči - zázrak odeznívání bolesti, vůně, proudění vzduchu, volnost, blažený pocit, zahaleno, osvětleno, ztišení,  právě teď...





čtvrtek 18. října 2012

Facka

Jednoduchý název, jednoduchá zápletka - na večírku známých a příbuzných se schyluje k akci - větší kluci vyřadí čtyřletého příbuzného ze hry za porušení pravidel. Ten se vzteká a napřahuje kriketovou pálku po jednom z nich. Zakročí otec většího chlapce tak, že malého zvedne nad zem. Když ho postaví zpátky, malý ho kousne do nohy a pak...přiletí facka. V šoku je malý kluk, jeho matka i přihlížející. Jedni si myslí, že malý si to zasloužil, jiní, že děti se v žádném případě bít nesmí - a tak vše končí až u soudu.
Na pozadí této události se rozehrává vhled do života jednotlivých rodin, kde se schovávají různí kostlivci ve skříni - problémy různých kultur a náboženství, otupělost, krize středního věku, narušené vztahy s vlastními rodiči, sex, drogy, agresivita, strach, ztráta smyslu života,atd... nakonec zjišťujeme, že událost na večírku je jen špičkou ledovce a příčiny jsou daleko složitější, než by se na první pohled zdálo...

Christos Tsiolkas (1965) je australský spisovatel. Narodil se v rodině řeckých přistěhovalců v Austrálii. Vyrostl v Melbourne a vzdělání získal na Blackburn High School a na University of Melbourne. Patří mezi generaci spisovatelů označovanou termínem grunge nebo špinavý realismus.
Jeho debutem byla novela Ari (Loaded, 1995), podle ní natočila v roce 1995 režisérka Ana Kokinos film Head On.

středa 10. října 2012

Procházky

baví mě - barvy, dokonce i bláto, vůně, chlad prohřívaný sluncem, choulení se zklidnění