Ema je holčička, která právě slaví své desáté narozeniny, přicházejí k ní kamarádky s dárky. Ty pak hrají ve vyprávění hlavní roli - Ema věří, že jsou kouzelné... Druhý den začíná návštěvou prababičky - z okna všichni vidí, jak pro tatínka přicházejí 4 policisté - proč, to zatím nevíme.Večer si Ema vyndá dárek - medvídka v plechovce - "Když ho vysvobodím, bude volný i táta. Ráno zase vrátím medvídka do krabičky a táta bude předstírat, že celou noc byl tam, kam ho zavřeli. Ale přitom bude celou noc se mnou." (??? nechápu)
Táta je najednou vedle ní.
"Ty jsi měla včera narozeniny," říká táta. "Dostala jsi to, co sis přála?"
"Jo. Já nevím, jsou to hezký dárky."
"A co by sis přála nejvíc, kdyby se ti to mohlo splnit?"
"No, abys byl doma."
"A kromě toho? Máš nějaký tajný přání?"
Ema se usměje: "Chtěla bych bejt tak chytrá jako Betyna, mít samý jedničky. A taky - jak chodím do toho dramatickýho kroužku - chtěla bych, aby ze mě byla jednou herečka. Abych byla fakt dobrá. Aby všichni žasli. A taky bych bezvadně hrála na piano. Uměla bych zpívat a hrát na piano jako Jiří Šlitr."
Tak, to je malá ukázka. Možná opravdu zrcadlí dnešní děti - tatínek dává jednoduchou otázku, ale s odpovědí není spokojený? Proč se ptá na další přání? A Ema - ví, co vlastně chce? Tatínka? Nebo raději být pianistka? Nebo mít samé jedničky?
A malá odbočka k názvu - o prababiččin klobouk zase tak moc nejde - sice se tam objevuje v několika kapitolách, ale vždy jen okrajově a jaksi "navíc" téměř mimo děj.
Našla jsem ovšem na knihu naprosto odlišnou recenzi, která ji srovnává s Dětmi z Bullerbynu
http://www.iliteratura.cz/Clanek/28799/mikova-kamila-prababiccin-klobouk
Proto nezbývá, pokud máte zájem, knihu si přečíst a udělat si názor svůj - za reakce budu ráda
Žádné komentáře:
Okomentovat