... Chystám se na skok - ti, co umí číst v mapách mi radí, že pokud někde musím přeskočit pár kilometrů, tak teď, před Burgosem, je ta pravá chvíle, protože dloooouhý pochod industriální zónou nic moc. Tak jo, sleduju, jak všichni odcházejí, autobus do Burgos jede až v devět, mám spoustu času. Naštěstí kavárna přímo v albergue je otevřená už od sedmi, tak jdu ten smutek zapít coffe grande con leche.
... A ke stolu mě zve milá krásná starší paní a hned si se mnou začne povídat. Nejsem si úplně jistá, ale asi se jmenuje Sue. Je z Virginie. Vyrůstala v Jižní Africe, kde pořád bydlí její bratr, který jde camino s ní. Ještě mají sestru v Anglii a 92letou maminku v Jižní Africe. Naučila se kvůli svým dětem skypovat a obsluhovat počítač. Sue šla camino před dvěma lety poprvé a celé sama ( v 65 letech). Teď cestuje s bratrem, jdou jen některé etapy, občas popojedou autobusem, zůstávají ve městě a prohlížejí si památky. Když jí řeknu odkud jsem, hned zareaguje, že zná některý český animovaný filmy, hlavně z 60tých let a vzpomíná na jméno výtvarníka. Když jí nabídnu tři z té doby, nadšeně reaguje, že to je Jiří Trnka. A vypráví, jak o něm četla v nějakém časopise a pak viděla jeho filmy.
Tak to bych nečekala, že si budu povídat o animovaným filmu ve Španělsku s Američankou.
... Na autobusové zastávce potkáváme další Američanky - z Alabamy - jedna je učitelka výtvarky!
Jedna Španělka jede do Burgosu, protože jí není dobře, potřebuje doktora.
... A v autobuse sedí Brooke s kluky - a já v tu chvíli vím, že nic není jen obyčejná náhoda - a jsem v pohodě a spokojená, že tenhle moment jsem vyřešila, přijala a teď už můžu jít dál v klidu:)
... V Burgosu dusno, vedro, nic, proč bych se tu chtěla zdržet do dalšího dne... A tak si prohlížím překrásnou a velkolepou gotickou katedrálu a vydávám se cestou ven z města. Jenže je vedro, mě bolí pata, zase levé lýtko, kulhám... a cesta vede pod mosty hlučných silnic, přes mosty, podél silnice, nic moc... Poutníků je hodně, ve velkých městech jich hodně svoji pouť začíná a blíž k Santiagu jich přibývá. Abyste dostali compostelu ( osvědčení, že jste zdolali pouť), stačí ujít posledních 100 km pěšky.
... V první vsi je albergue přímo u frekventované silnice, rychle se rozhoduju jít dál. A přidá se ke mně mladinká Italka Laura - už druhá Italka - Laura. Tahle studuje moderní dějiny v Holandsku, mluví anglicky, francouzsky a vyptává se mě na život v Československu před revolucí. Její otázky jsou zajímavé a její komentáře taky - a já aspoň zapomínám na bolest. Laura jde dnes svůj první den camina.
... V městečku Hornillos de Camino zabočím do prvního albergue, protože vidím, že má zahradu. Laura pokračuje do albergue municipal
... Potkávám opět maldého Němce - čahouna - dohonil mě, protože chodí víc jak 40 km denně. Jmenuje se Florian a pracuje v nemocnici jako nurse:)
... Jsem vyčerpaná, nohy bolí moc, cítím se bídně. A ještě nemám za sebou ani půlku! S velkým sebezapřením jsem dnes ušla 20 km.
 |
| Sue s bratrem a další Američanky - pouť u nich zpopularizoval film The Way - já ho zatím neviděla |
 |
| Burgos |
 |
| Napočítám 14 čápů na jedný louce |
 |
| Můj pavouček:) |
 |
| studentka Laura |
 |
| Florian z Německa |
 |
| Svatý Michael, co mi dává sílu |
 |
| A večeře, na víc se nezmůžu |
1 komentář:
Je to zaujímavé a napínavé:-)
Okomentovat