Výstava, při které

se stáváte součástí umělecké instalace:

Vladimír Škoda - Virtuální prostor

koule, koule a zase koule....zdálo by se, jako že nuda, ale opak je pravdou. Jak se blížíte k objektům, dávají se s vámi do řeči a vy se stáváte v různých odlescích doslova součástí výtvarného díla. Těšte se Ostraváci a Olomoučáci - výstava putuje:)

obrazy malované zrcadlením, GU Karlovy Vary, do 14.6.2015

Otevřené dveře do Galerie

jako každý rok. Mám to ráda, tu inspiraci, jak se dívat na obrazy a jak se s nimi dostat do interakce.

Umět se dívat

je cílem této douhodinovky. A zabírá to. Děti si všímají zajímavých detailů. A taky toho, jak těžké je to přenést na papír. Říkám, ať kreslí jen to, co vidí přivřenýma očima. Všichni to zvládli. Normální základka, žádná speciální třída. Mám radost:)

Ostatní fotky se nepovedly. Protože to dělám vždycky jen tak narychlo.

Kreslíme venku, 6. třída

Pokoj

POKOJ - Emma Donoghue

Knížka, kterou se bojím dočíst...a která souvisí s tím, o čem přemýšlím.

Je o matce a pětiletém synovi. Hned od začátku je tam něco divně. Kluk zajímavě pojmenovává věci kolem sebe, dívá se na televizi,  ale něco není v pořádku. Zjistíš, že žije jen s Mami  v jednom  pokoji. Nejdřív jsem myslela, že je maminka "divná". Pak se tam objeví muž, "Čert" v očích malého chlapce, který přináší "nedělní dárky" - jídlo, knížku, bonbóny - vždy, když tam je, kluk spí ve skříni a nikdy ho nevidí...No a pak zjistíš, že maminka byla v 19ti letech unesená z ulice, že onen muž ji zneužívá - narodilo se jí dítě, které s ní žije 5? let v jednom pokoji bez vzduchu pouze s vikýřem, kde občas zahlédne "boží tvář". Dostanou se útěkem ven, chce se ti oddechnout si, že to vše dobře dopadlo, ale kniha pokračuje tím, jak chlapec, který nikdy nezažil nic jiného, nedokáže na svobodě žít - bolí ho boty na nohách, naráží do věcí, protože nemá vyvinuté prostorové vnímání, děsí ho zvuky a hlasitost, světlo, neumí chodit po schodech a nerozumí lidem, bojí se jich. Není mu jasné, jak se z Telky dostali ven a jak je to možné, že nejsou placatí...Knížku ještě nemám dočtenou, ale takový podtext, který možná autorka nezamýšlela, ale který tam cítím je, že děti, které jsou odmala přilepené na monitorech, budou mít asi v mozku úplně jiné spoje, než když si sáhneš na strom, vylezeš na něj...My, kteří máme zkušenost, pak tu obrazovkovou realitu vnímáme jinak, ale pokud ta živá zkušenost není, kdoví, co se utváří v mozku za "realitu". Musím zapracovat na tom, abych to přijímala tak, jak to je, a že je to třeba k něčemu dobré ( třeba jednou budou potřebovat žít ve virtuálním světě nebo nějakém skleníku, aby přežili a oni na to budou nastavení, my bychom to zřejmě nepřežili...kdoví).

Rozhodně nejsem zastáncem Nevýchovy:
http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/deti-s-volnou-vychovou-zazivaji-dva-nejhorsi-lidske-pocity-
nejistotu-a-bezmoc--1497075
http://www.rozhlas.cz/pardubice/radioporadna/_zprava/tolerantni-vychova-nici-detem-hodnoty-jsou-nezvladatelne-zle-a-niceho-si-nevazi--1464809
http://ona.idnes.cz/muzi-degeneruji-tvrdi-vehlasna-psycholozka-jirina-prekopova-puj-/spolecnost.aspx?c=A110726_135655_spolecnost_jup
Na Slovensku taky:

 Hovorí to majiteľ IT firmy a tiež iniciátor projektu, kde sa deti zoznamujú s technológiami -First Lego League. Michal Hrabovec, ročník 1971, otec 3 detí:
Ot.: Čo sa mení v najmladšej generácii?

M.H.: Pri deťoch napríklad celkovo vnímam, že sa stráca jemná motorika vplyvom toho, ako trávia voľný čas. A nik nevie, aké to môže mať dôsledky.

Ot.: Prečo to môže byť problém?

M.H.: Nechcem zachádzať do témy stavby ľudského tela, ale niektoré veci sú zrejmé. Napríklad to, že ide o veľmi prepojené oblasti. Jemná motorika je previazaná s mozgom a kreativitou, celé sa to vzájomne podporuje. Fungovanie človeka je integrálnejšie, ako sme tušili. Mladá generácia sa ochudobňuje o rôzne aspekty a nevieme, čo to môže spôsobiť do budúcnosti. To je podobné, ako previazanosť čítania na rozvoj osobnosti, čo je vytláčané sledovaním displeja. Keď čítate text, tak sa vám vytvára obraz, čo podporuje kreativitu, mozog pracuje. Keď vidíte obraz, nevytvára sa nič. Ak nebudeme vedieť tvoriť, tak nebude nič. Podobne veľmi úzko súvisí motorika tela, balans a pohyby s hudbou a matematikou. Že súvisí hudba s matematikou, to sme vedeli dávno. Že to má súvis s pohybom tela, to je pomerne nové zistenie. A to je tiež jedna z vecí, ktoré sa strácajú.

Ot.: Malé deti sú dnes technológiami obklopené od narodenia, dvojročné deti ovládajú tablety. Nebudú vďaka tomu otvorenejšie technologickým nápadom, technologicky kreatívnejšie?

M.H.: To určite neplatí. Nestimuluje ich to. Samozrejme, s veľkými súdmi treba byť opatrný, úlohu zohráva viacero faktorov, ale nedostatok pohybu je negatívny faktor. My v Lego lige pracujeme s talentovanými a hlavne s tými, čo chcú. Táto skupina sa od našej generácie odlišuje najmä tým že sa nepýtajú, ak nevedia. Proste si odpoveď nájdu. Ak sa pýtajú, tak len na komplikovanejšie otázky. Vedomosti majú okamžite k dispozícii, pýtajú sa už len na komplexnejšie veci, prečo niečo nemôže fungovať inak. Výrazne u detí cítiť aj skracovanie času, v ktorom sú ochotné čakať na efekt svojej práce. Dlhodobá práca na niečom ich odradzuje viac ako v minulosti. Buď chcú vidieť výsledky rýchlo, alebo do toho nejdú. Výhoda je, že možno budú vedieť rýchlejšie zavrhnúť nesprávnu, neplodnú cestu. Ale celkovo je to negatívum, hlavne vo vzťahoch. Zdá sa mi, že budú mať nižšiu toleranciu znášať dlhodobejšie problémy, napríklad choroby u členov rodín či iné komplikácie. Vzťahy sú dôležité aj v kooperácii či v biznise. Kvalitné vzťahy vznikajú často až po niekoľkých konfliktoch, keď sa tí ľudia začnú chápať, začnú si rozumieť, a potom môžu urobiť niečo užitočné. Ak s niekým skončíte vzťah po jednom nedorozumení, tak sa k tej plodnej fáze nedopracujete, či už v partnerskom vzťahu, alebo vo firme. To je veľké riziko. Nedostatok trpezlivosti môže byť aj problém vo výskumnej práci.

Hm,...

copak si to povídají? 

Drátěné portréty. Světe div se, oni se podobají svým majitelům víc než ty kreslené. Ovšem vypadají bez těch vlasů ( je to prý těžké je udělat) jako jejich autoři po třiceti letech:))

Drátěné portréty, 6. třída

Shadows

Na Fidlovačce

Moc nechápu, proč má skončit divadlo, který má tradici, po revoluci bylo doslova vydupaný z popela, mívá plno, spoustu premier - jsem opravdu zvědavá, co z něj bude...a je mi to líto

tentokrát My Fair Lady

Plzeň 2015

a Jiří Trnka - autoři výstavy - syn Jan a vnuk Matyáš
http://www.zahrada2.cz/-/TRNKOVA-ZAHRADA-intro.html

taková bezva zábava - ztrácení se a objevování obrazu

štěkací automat:)

PP aneb Ostravak v Ostrově

nad Ohří - v Letohrádku - Pavel Piekar - grafik duší i tělem, protože jinak tohle snad ani není možný!

Toto jsou matrice pro soutisk - kdo se v tom má vyznat? Autor maximálně jednou, teď už by to prý znovu sotva dal dohromady

 Toto je jeho krédo - podepisuji

 Ladí se svými obrazy, všimněte si té šňůrky mezi nebem a zemí:)

pokora, skromnost, píle a nadšení

 voda

Berounským zase vyšlo počasí

tradice - jet tam, pokoukat, něco málo přikoupit, dát si dobrý kafe, užít si den:)))

Dala jsem si pauzu

měla jsem pocit, že je to pořád dokola. Ale to "dokola" mi teď schází. Najednou se nezachycené okamžiky ztrácejí v překotu a shonu všedních dní. Když se dívám zpátky, juknu na nějakou fotku a...hned vím, cítím... To jsou ty okamžiky, proč pokračovat dál. Jen tak, pro sebe.
Odskočila jsem si na facebook - všichni tam jsou, sdílejí kdeco, jsem zpravovaná ze všech stran o všem, co se kolem mě děje...ale zjistila jsem, že to není moje parketa. Pořád mám z facebooku pocit jakéhosi šmírování, jako že jsem na nějaké tajné návštěvě - a i když jsou stránky facebooku o tom, co tam každý chce dát, tedy nic tajného, stejně mám pocit jakési exhibice - a vracím se zpět - ke svým oblíbeným bloggerkám, protože mě zajímá, co tvoří, co čtou, na jaké výstavy chodí....to mě inspiruje.