sobota 22. července 2017

Pouť - den 4

14.6. Úryvky z deníku
... Sestry vstávají v 6, ale když vycházím v 8 z albergue, ještě tam jsou:) Půjdou jen 4 km do Pamplony a tam si dají day off
... Přehodnocuju svoji zátěž a zbavuju se věcí - nechávám v albergue s dopisem karimatku ( brala jsem si ji, kdyby nebylo v albergue místo a nechali mě přespat na zemi) a nějaký drobnosti, dohromady tak půl kila - ale i to pomůže. Rozhodla jsem se, že si nechám oba český průvodce na cestu, ale budu z nich postupně vytrhávat listy ( Já!!! Bývalá knihovnice a milovnice knih!!! Jenže pryč s ohledy, když víte, že si prostě musíte ubrat!). A taky umisťuju do knihovničky vedle španělskýho a anglickýho čtení českýho Indiána od Pjéra la Šéze.
... Jsem zpátky v Pamploně. Dávám si dvakrát za sebou kafe a něco sladkýho v kavárně s wifi. Poprvé posílám přes Watsap domů nějaký fotky a trochu mlžím, jako že dobrý a že to zatím jde:) jen svýmu muži a parťačce z minulýho camina říkám pravdu.
... Zase mě to táhne za město. Tak jdu, ale bolest nohou je veliká, celých dnešních 10 km vede po betonu a asfaltu. Potřebuju si vyzvednout z bankomatu peníze, jeden nefunguje a druhý je  nedohlednu. Procházím parkem kolem univerzity, cesta se už stáčí ven za město, tak se vyptávám na bankomat - a nachodím asi km, jak ho nemůžu podle daných instrukcí najít - a když konečně uspěju a vrátím se na mušlemi značenou cestu, zjistím, že jeden je 50 m od místa, kde jsem se na něj ptala. Dnes tedy intuice nic moc.
... Musím si dávat přestávky po každým km, vyndat nohy z bot, nechat je na vzduchu, pak se sebezapřením zase nahodit ponožky, nasadit boty a jít. Je mi jasný, že dnešní cíl už je na dohled - městečko na kopci - Cizur Menor - dál totiž nedojdu.
... V albergue se potkávám s Piou - je na tom stejně jako já. Poprvé si povídáme, aplikuju na její puchýře svůj trik s nití a když hospitaliera vidí naše paty, ukáže, ať ji následujeme a spiklenecky nám ukazuje trik s dámskou vložkou ( s křidélky) - do které obaluje celou vložku do boty. A přidá ještě pokyn - obléct si ponožky lícem dovnitř. Už druhý den se přesvědčíme o tom, že trik funguje - zvláště v horku, který stoupá pomalu ke 40°. Takovýhle červen prý už dlouho nepamatují. Tak věnuju té hodné paní své oblíbené šaty - zjistila jsem, že vlhký potem jsou dost těžký a špatně schnou.
Budou jí slušet:)
... Albergue má zahradu, šňůry na prádlo a v pokoji pro 10 lidí jsme jen tři holky:)))



První se zákuskem
Druhý bez

Strom, co mi poskytl stín k odpočinku 







To, co se jeví jako luxusní pokojík, byla pro mě noc hrůzy - slyšela jsem odbíjení hodin na věži ještě ve tři, postel vrzala, že jsem se bála pohnout, abych holky nevzbudila, jenže mě tak bolely záda, že jsem se musela vrtět pořád - až jsem si k ránu vzala konečně ibalgin a tak nějak na tři hodinky usnula

Instruktáž s dámskými vložkami:)
Funguje to!


Žádné komentáře: