Na začátku vyprávím příběh - o pánovi, který měl doma 10 000 knih - z nich se asi tak 1000 knih ocitlo u mě doma. Zbytek nikdo nechtěl - knihovny, domovy důchodců, nikdo. V krabicích v garáži, po roce skladnění, hrozil jim kontejner. Jak to všechno dopadlo, nevím, já se probírám těmi "svými" hromadami ( kvůli několika knihám, o které jsem měla zájem jsem musela vzít celé krabice), třídím, nosím do knihovny to, o co by mohl být zájem a zbytek "recykluju". Vnímám knihu i jako objekt, zdroj kvalitního papíru na všechno možné - dekorace, malování, origami, girlandy, atd...
Senioři se netváří vlídně, když zjistí, že mají malovat na listy z roztrhané knihy - a tak povídáme o lpění, o hodnotách, které pro někoho hodnotami jsou, pro jiné ne, o koloběhu života, o tom, co zbude z toho, co za život "nasyslíme" - a po chvíli, smířeni s realitou, malují listy na listy, vytvářejí společnou knihu o podzimu a já doufám, že to v nich zanechalo i trochu víc, než jen namalovaný obrázek. Jsou úžasní♥
 |
| soulad |
4 komentáře:
To je tak smysluplný, co vy děláte, že vám to normálně závidím! Kéž se jako seniorka taky dostanu někomu takovému do ruky!
Téda, to je poklona - ze srdce děkuji J.
Dobrý den, Jano,
zabloudila jsem sem trochu náhodou a jsem nadšená tím, co děláte! Starám se o svého starého tatínka a často je mi smutno, protože on už všechnu radost svého života ztratil. Podaří-li se mi někdy ho rozesmát, je to nádhera největší. Snažím se alespoň psát pravidelně dopisy svému podobně starému strejdovi. Toho potěšit dokážu a říkám si, že je to aspoň takové celkové vyvážení.
Přeju vám hodně sil!
Eva Pěničková, HK
Evi, děláte mnohem víc než já, protože to děláte denně a z vašeho psaní jde cítit, že s láskou a pokorou. Obdivuji vás:)
Okomentovat