Muchománie

Kdo nevyrůstal poblíž nějakého plakátu Alfonse Muchy - doma, v kanceláři, u příbuzných? Jeho výstava v Jízdárně Pražského hradu (1979 nebo 1980) byla moje vůbec první velká výstava v životě. Taky jsem si tenkrát koupila plakátek:), tipuji tak za 30, maxim. 50 Kčs - a zůstal srolovaný někde za knihami v knihovně nebo v šuplíku - tak jak to s levnými reprodukcemi bývá. Asi se mi to tenkrát i líbilo.

Tak jsem šla na výstavu LENDL - MUCHA po letech znovu. Trochu kvůli té vzpomínce, taky kvůli kamarádkám, které ji chtěly vidět, ale taky proto, že vidět plakáty (kromě snad 3) všechny pěkně pohromadě je dost unikátní. A ještě mě lákalo vidět  secesi (poslední velký styl, co zasáhl snad do všech odvětví umění včetně nábytku, módy, architektury) pěkně pohromadě - výstava + výzdoba Obecního domu, na které se Mucha také podílel.

Fronta na lístky, cena přiměřená (180 Kč), kafe v Americkém baru v suterénu, pak vystoupat po velkolepém schodišti do druhého patra a prohlídka může začít. Jdu s davem - podél zdi vlevo: plakáty pro Sarah B., dívky z kalendáře, dívky ze zvěrokruhu, dívky jako roční období, dívky jako strážkyně drahých kamenů, dívky z reklamy na sušenky, na parfémy, na likéry, na co si vzpomenete - to vše z Paříže počátku století -"La belle epoche". Obrazy znám, tak se zaměřuji na detaily - kompozici, ornamenty, ladné linie, barevné kombinace. Kreslil podle fotografií - sám? V tom případě to byl pracovitý dříč - nebo měl svoje "dělníky"?

 

První větší zaujetí mě čeká u obrazů Soumrak, Jitřenka, Večernice - nejsou alespoň barevně tak sladké 

Uprostřed na podiu chvíli poslouchám češtinu s přízvukem Ivana Lendla - jeho vyprávění o tom, jak se ke sbírání umění dostal. Přestává mě to bavit, tak se druhou stranou místnosti začínám vracet.. Mucha tvořil v Praze - až do své smrti ( rok 1939?) Něco je stejné - reklamy na kdeco, ženy, ženy, ženy. Něco je přeci jen jiné - ve tvářích, v barvách, v symbolice - život už asi není taková idyla, i když je Mucha slavný a uznávaný...

Chápu, proč se pustil do megaprojektu Slovanské epopeje - asi jako když Durer nechtěl, aby ho vnímali jen jako rytce, proto v Benátkách namaloval Růžencovou slavnost. Aby ukázal, že je opravdový malíř.

Výstava mě nezklamala, protože jsem neměla žádná očekávání. Nedivila jsem se ani obleženému stánku reklamních předmětů. Tentokrát jsem si nic nekoupila. Plakát za 1200Kč bych asi mít stočený v ruličce nechtěla a na krku budu nosit raději abstraktní umění než hedvábný šátek ála Mucha za 2700Kč. 

Ale pokud se na výstavu vydáte, nenechte se ode mě odradit. Vnímání umění je tak individuální, že si určitě prožijete svého Muchu - když o tom někde na blogu budete psát, dejte mi, prosím, vědět♥