Můžete si to rozdat se svými dětmi:)
http://zpravy.idnes.cz/soutez_test.aspx?id=107
Vítám vás na svém blogu! Je o tvoření, umění, přírodě a o všem, co pro mě osobně stojí za zaznamenání.
čtvrtek 30. května 2013
pondělí 27. května 2013
Proč ženy zahrádkaří?
aneb Vanda zase bloguje
http://www.marianne.cz/zabava/blogy/proc-zeny-zahradkari
Venku je konečně krásně a zahrádky u domů se plní rozkvetlými keři šeříku, barevnými tulipány a ženami středního věku v teplácích. Nejsou to profesionální zahradnice, které za zvelebování pozemků berou plat, jsou to ženy po šichtě, ženy, které přišly z nákupu, ženy, které ještě čeká kontrola aktovek a vaření večeře.A přesto místo po knize či sklence vína sahají po motyčce a místo odpočívání na lehátku lezou po čtyřech po zahrádce a ‚zemědělají‘.
Neviditelná
je název výstavy v Novoměstské radnici v Praze na Karlově náměstí:
http://neviditelna.cz/Trvá víc jak hodinu, 200 Kč stojí vstupné a neuvidíte tam opravdu vůbec nic. Zato prožitek je hluboký a nemá cenu prozrazovat víc, snad jen, že se nemusíte bát, provázet vás budou nevidomí - a ti se ve tmě vyznají!
neděle 26. května 2013
Muž sevřených rtů a křečovitého úsměvu
to je pro mě exprezident Václav Klaus. Probírám se knihami z jedné pozůstalosti a narazila jsem na knížku:
Jana Klusáková a Václav Klaus rozmlouvají NADORAZ o osmi letech ve svobodném státě. Tak jsem se do knížky "pustila", ani nevím proč. Chtěla jsem si na Václava Klause opravit názor? Najít na něm pro sebe něco pozitivního? Něco, co mi celá léta unikalo? Rozhovor probíhal během roku 1997 až do "Sarajevského atentátu"
Hned na první straně jsem ho mezi řádky uslyšela. V jedné větě odpovídá a přidává svou typickou vsuvku: to či ono. Legrační je, kolik dalších politiků si osvojilo tohle jeho rčení - ve všech pádech - s tím či oním, těmi či oněmi, toho či onoho...
Pár ukázek k zamyšlení...nebo pobavení?
Několik vlastních slov o vlastních hodnotách - zdravé sebevědomí nebo narcismus, se kterým staví své schopnosti nad schopnosti všech "normálních" lidí? Génius? Nadčlověk? Rozhodně neopomene svou dokonalost porovnat s nedokonalostí někoho jiného:
Četla jsem knihu rozhovorů optikou toho, že to, co nám vadí a kritizujeme u druhých, je jen naše zrcadlo - něco, co ukrýváme hluboko v sobě a přebíjíme to, aby to nikdo neobjevil. Klaus často své protivníky označuje za elitáře ( Zemana, Havla), za levičáky, za hlupáky, za málo pracovité, neopomene předložit všechny své úspěchy a čestné doktoráty, rád uvádí jména známých osobností, se kterými se zná. Co to o něm vypovídá?
A mně už jenom schází se pod stejnou optikou zamyslet nad sebou a zjistit, proč mně zase tak vadí on.
Jana Klusáková a Václav Klaus rozmlouvají NADORAZ o osmi letech ve svobodném státě. Tak jsem se do knížky "pustila", ani nevím proč. Chtěla jsem si na Václava Klause opravit názor? Najít na něm pro sebe něco pozitivního? Něco, co mi celá léta unikalo? Rozhovor probíhal během roku 1997 až do "Sarajevského atentátu"
Hned na první straně jsem ho mezi řádky uslyšela. V jedné větě odpovídá a přidává svou typickou vsuvku: to či ono. Legrační je, kolik dalších politiků si osvojilo tohle jeho rčení - ve všech pádech - s tím či oním, těmi či oněmi, toho či onoho...
Pár ukázek k zamyšlení...nebo pobavení?
Několik vlastních slov o vlastních hodnotách - zdravé sebevědomí nebo narcismus, se kterým staví své schopnosti nad schopnosti všech "normálních" lidí? Génius? Nadčlověk? Rozhodně neopomene svou dokonalost porovnat s nedokonalostí někoho jiného:
že by ?
samozřejmě, že škola, kterou studoval musela být z těch nejprestižnějších
po Sarajevském atentátu - co bude pan expremier dělat? Určitě něco, co není pro normální lidi:) Rád o sobě mluví ve 3. osobě...
a ještě na závěr o své nevraživosti k Miloši Zemanovi...no, už to překonal, dokáže s manželi Zemanovými strávit společný oběd a lehce konverzovat...jaký osobnostní posun!Četla jsem knihu rozhovorů optikou toho, že to, co nám vadí a kritizujeme u druhých, je jen naše zrcadlo - něco, co ukrýváme hluboko v sobě a přebíjíme to, aby to nikdo neobjevil. Klaus často své protivníky označuje za elitáře ( Zemana, Havla), za levičáky, za hlupáky, za málo pracovité, neopomene předložit všechny své úspěchy a čestné doktoráty, rád uvádí jména známých osobností, se kterými se zná. Co to o něm vypovídá?
A mně už jenom schází se pod stejnou optikou zamyslet nad sebou a zjistit, proč mně zase tak vadí on.
středa 22. května 2013
Je libo dortíček?
Dokončení a instalace projektu "Cukrárna", dortíčky malované i šité, pacičky, co se po nich sápou - mňam, mňam - děti 10 - 14 let, malba akrylovými barvami na sololitové desky
neděle 19. května 2013
12 x 2,3,4, to je...
...hodně lichožroutů! - Hihlík, Hafík, Jakub Jakub, Haf Haf, Fyfynka, Ponožkožrout, Pepa atd... Dětí 12, lichožroutů čtyřikrát víc! Došly ponožky, došly drátky, jen nadšení a trpělivost ne - překvapily děti mile - dvě hodiny zábavy a tvoření
Medulinky
Minulý týden konečně malování venku podle živých modelů. Sledovali, snažili se, za odměnu si mohli uběhnout kolečko kolem stadionu(vážně - moc chtěli) a pak taky popustit fantazii a pampelišky zabydlet broučky, skřítky, elfy, co komu libo... kresba tužkou, A4, 4. třída
pondělí 13. května 2013
Džungle před tabulí
Nakreslit džungli? Hračka! Vždyť jsme tam byli! Prodírali se temnými uličkami, nad námi větve a husté listí, šero a tma, křik dovádivých papoušků, houkání podivných příšer, záměna lián s hady, strach z jedovatých pavouků - teda ten křik obstarali jiní, jednoho zbloudilého ptáčka jsme viděli a havěť různá tam určitě byla taky - kdeže? V obřím skleníku pro tropické rostliny.
Kombinovaná technika - malba temperou, fixy a pastelkami, A3, 1. třída - pokus o obrázky 3D |
Muchománie
Kdo nevyrůstal poblíž nějakého plakátu Alfonse Muchy - doma, v kanceláři, u příbuzných? Jeho výstava v Jízdárně Pražského hradu (1979 nebo 1980) byla moje vůbec první velká výstava v životě. Taky jsem si tenkrát koupila plakátek:), tipuji tak za 30, maxim. 50 Kčs - a zůstal srolovaný někde za knihami v knihovně nebo v šuplíku - tak jak to s levnými reprodukcemi bývá. Asi se mi to tenkrát i líbilo.
Tak jsem šla na výstavu LENDL - MUCHA po letech znovu. Trochu kvůli té vzpomínce, taky kvůli kamarádkám, které ji chtěly vidět, ale taky proto, že vidět plakáty (kromě snad 3) všechny pěkně pohromadě je dost unikátní. A ještě mě lákalo vidět secesi (poslední velký styl, co zasáhl snad do všech odvětví umění včetně nábytku, módy, architektury) pěkně pohromadě - výstava + výzdoba Obecního domu, na které se Mucha také podílel.
Fronta na lístky, cena přiměřená (180 Kč), kafe v Americkém baru v suterénu, pak vystoupat po velkolepém schodišti do druhého patra a prohlídka může začít. Jdu s davem - podél zdi vlevo: plakáty pro Sarah B., dívky z kalendáře, dívky ze zvěrokruhu, dívky jako roční období, dívky jako strážkyně drahých kamenů, dívky z reklamy na sušenky, na parfémy, na likéry, na co si vzpomenete - to vše z Paříže počátku století -"La belle epoche". Obrazy znám, tak se zaměřuji na detaily - kompozici, ornamenty, ladné linie, barevné kombinace. Kreslil podle fotografií - sám? V tom případě to byl pracovitý dříč - nebo měl svoje "dělníky"?
Tak jsem šla na výstavu LENDL - MUCHA po letech znovu. Trochu kvůli té vzpomínce, taky kvůli kamarádkám, které ji chtěly vidět, ale taky proto, že vidět plakáty (kromě snad 3) všechny pěkně pohromadě je dost unikátní. A ještě mě lákalo vidět secesi (poslední velký styl, co zasáhl snad do všech odvětví umění včetně nábytku, módy, architektury) pěkně pohromadě - výstava + výzdoba Obecního domu, na které se Mucha také podílel.
Fronta na lístky, cena přiměřená (180 Kč), kafe v Americkém baru v suterénu, pak vystoupat po velkolepém schodišti do druhého patra a prohlídka může začít. Jdu s davem - podél zdi vlevo: plakáty pro Sarah B., dívky z kalendáře, dívky ze zvěrokruhu, dívky jako roční období, dívky jako strážkyně drahých kamenů, dívky z reklamy na sušenky, na parfémy, na likéry, na co si vzpomenete - to vše z Paříže počátku století -"La belle epoche". Obrazy znám, tak se zaměřuji na detaily - kompozici, ornamenty, ladné linie, barevné kombinace. Kreslil podle fotografií - sám? V tom případě to byl pracovitý dříč - nebo měl svoje "dělníky"?
První větší zaujetí mě čeká u obrazů Soumrak, Jitřenka, Večernice - nejsou alespoň barevně tak sladké
Uprostřed na podiu chvíli poslouchám češtinu s přízvukem Ivana Lendla - jeho vyprávění o tom, jak se ke sbírání umění dostal. Přestává mě to bavit, tak se druhou stranou místnosti začínám vracet.. Mucha tvořil v Praze - až do své smrti ( rok 1939?) Něco je stejné - reklamy na kdeco, ženy, ženy, ženy. Něco je přeci jen jiné - ve tvářích, v barvách, v symbolice - život už asi není taková idyla, i když je Mucha slavný a uznávaný...
Chápu, proč se pustil do megaprojektu Slovanské epopeje - asi jako když Durer nechtěl, aby ho vnímali jen jako rytce, proto v Benátkách namaloval Růžencovou slavnost. Aby ukázal, že je opravdový malíř.
Výstava mě nezklamala, protože jsem neměla žádná očekávání. Nedivila jsem se ani obleženému stánku reklamních předmětů. Tentokrát jsem si nic nekoupila. Plakát za 1200Kč bych asi mít stočený v ruličce nechtěla a na krku budu nosit raději abstraktní umění než hedvábný šátek ála Mucha za 2700Kč.
Ale pokud se na výstavu vydáte, nenechte se ode mě odradit. Vnímání umění je tak individuální, že si určitě prožijete svého Muchu - když o tom někde na blogu budete psát, dejte mi, prosím, vědět♥
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)