to je pro mě exprezident Václav Klaus. Probírám se knihami z jedné pozůstalosti a narazila jsem na knížku:
Jana Klusáková a Václav Klaus rozmlouvají NADORAZ o osmi letech ve svobodném státě. Tak jsem se do knížky "pustila", ani nevím proč. Chtěla jsem si na Václava Klause opravit názor? Najít na něm pro sebe něco pozitivního? Něco, co mi celá léta unikalo? Rozhovor probíhal během roku 1997 až do "Sarajevského atentátu"
Hned na první straně jsem ho mezi řádky uslyšela. V jedné větě odpovídá a přidává svou typickou vsuvku:
to či ono. Legrační je, kolik dalších politiků si osvojilo tohle jeho rčení - ve všech pádech - s tím či oním, těmi či oněmi, toho či onoho...
Pár ukázek k zamyšlení...nebo pobavení?
Několik vlastních slov o vlastních hodnotách - zdravé sebevědomí nebo narcismus, se kterým staví své schopnosti nad schopnosti všech "normálních" lidí? Génius? Nadčlověk? Rozhodně neopomene svou dokonalost porovnat s nedokonalostí někoho jiného:
že by ?
samozřejmě, že škola, kterou studoval musela být z těch nejprestižnějších
po Sarajevském atentátu - co bude pan expremier dělat? Určitě něco, co není pro normální lidi:) Rád o sobě mluví ve 3. osobě...
a ještě na závěr o své nevraživosti k Miloši Zemanovi...no, už to překonal, dokáže s manželi Zemanovými strávit společný oběd a lehce konverzovat...jaký osobnostní posun!
Četla jsem knihu rozhovorů optikou toho, že to, co nám vadí a kritizujeme u druhých, je jen naše zrcadlo - něco, co ukrýváme hluboko v sobě a přebíjíme to, aby to nikdo neobjevil. Klaus často své protivníky označuje za elitáře ( Zemana, Havla), za levičáky, za hlupáky, za málo pracovité, neopomene předložit všechny své úspěchy a čestné doktoráty, rád uvádí jména známých osobností, se kterými se zná. Co to o něm vypovídá?
A mně už jenom schází se pod stejnou optikou zamyslet nad sebou a zjistit, proč mně zase tak vadí on.
Žádné komentáře:
Okomentovat