Hezký nový rok

vám vinšuju

Posel

Lepší knihu na vánoční svátky jsem si ani snad v knihovně vybrat nemohla - přitom je určená pro mládež a to já teda rozhodně nejsem. Ač mám načteno dost, kniha se mi moc líbila - čtivá, s lehkým humorem, napínavá...
Ed je obyčejnej 19tiletej kluk, který svůj život tráví v práci (taxikaří) a poflakováním se s kamarádama. Jednoho dne se však všechno změní - dostane totiž kartu - a na ní tři adresy. Neví proč, neví k čemu, přesto je zvědavý a ulice vyhledá. Pozoruje lidi, kteří zde žijí a zatím neví, co má udělat. Brzy se to dozví a začne vstupovat do jiných životů. Tím zároveň mění ten svůj. Víc už prozrazovat nebudu, to bych prozradila pointu knihy. Já se jdu podívat, jestli je v knihovně i další knížka Markuse Zusaka a jdu pro ni :)

Moje nejoblíbenější

koledy

Do Betléma, do Betléma!

Betlém v chlévě - první živý betlém prý zaranžoval František z Assisi  - a všechny postavy příběhu představoval on sám, jen zvířata byla zahrnuta do akce...od té doby v životní velikosti, miniaturní, živé, dřevěné, keramické, ze slaného těsta vyprávějí příběh, který se vine staletími a neztrácí kouzlo...

 Osel v chlévě v Čechách? Užil si to, dostal samé dobroty.

 Hostitelka osvícená - aby ne, přichystat pohoštění pro 40 lidí, napéct vánočky, udělat paštiku, cukroví, punč, svařák a ještě se starat o neustálý přísun toho všeho, to chce opravdu dávku svatosti...díky za krásný večer

Tak jsme přežili konec světa...

od rána se ve mně rozhostil zvláštní klid. Minulý týden se mě kdosi ptal, co budu dělat v den konce světa? Ano, chtělo by to něco opravdu zvláštního, neopakovatelného, zapamatovatelného navždy...takže jsem: žehlila, prala, zametala, myla záchodovou mísu, nakupovala jídlo, dokupovala dárky...prostě samé obyčejné věci, ty, které většinou dělávám, ale moc se o nich nemluví, protože by se mohlo zdát, že nejsou dost "duchovní" pro nové "první" Slunce, pro nový začátek. Ale uprostřed těch obyčejných věcí jsem najednou zachytila  pocit, že nejsem sama, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří můj život spoluutváří - napsala jsem jim sms, tak teď už to snad vědí, jak jedineční jsou. No a pak jsem jela "do Betléma" s Barčou, zpívali jsme, putovali sněhem, opájeli se domácím punčem, svařeným vínem, cpali vánočkou a domácí paštikou,to vše skoro v posvátné tichosti.
Nejsem překvapená, že konec světa se nekonal, já myslím, že už byl a že začínáme žít jiný svět - cítím jeho přítomnost ve zklidnění a zpomalení, v tichu a naslouchání, v obyčejných věcech beze slov...

Miluju pastelky

 ořezané, vonící novotou, dřevem, tuhou, tajemstvím, ten pocit, když jich je hodně pohromadě...ááááááách

To jsem si pohrála:)

pohrajte si taky:

http://advent.ceskatelevize.cz/#

Bílá romantika

před i za oknem

Dárky od přátel

zdobí a těší - některé pár let, jiné jsou u nás letos poprvé

 od Ivy

od Hely

 pohromadě

16 krásných let

naší Barči před dvěma dny, na Lucii - letí to...

Úlovek

objektivem fotoaparátu - hýl - krásný ptáček:), dnes u nás hostem na krmítku. Na parapetu snídám, obědvám, jen tak koukám z okna na to divadlo a nemůžu se nabažit. K ruce jsem si vzala atlas ptáků a čtu si  a pozoruju, hlavou se mi honí příběhy...

Napečeno, nazdobeno

Rybí krev

Vypadá to na vánoční příspěvek, ale zdání klame. Rybí krev je název knihy Jiřího Hájíčka ( za Selské baroko dostal cenu Magnezia litera, tuším v roce 2006) a s Vánoci nemá nic společného. Bohužel jsem nepřišla ani na žádnou souvislost názvu s obsahem knihy - nějak mi to uniklo.

Hana žije ve vesnici na břehu Vltavy, která je na seznamu obcí, které musí ustoupit jaderné elektrárně. To vše se odehrává v 80.tých letech, v době, kdy jsem v Českých Budějovicích studovala a dění kolem elektrárny vnímala jaksi v pozadí. Jihočeši to stále "řešili" a mě to tenkrát zas tak moc nezajímalo. Já vyrůstala obklopená doly Sokolovské hnědouhelné pánve, Vřesová nám páchla občas do oken, na dosah černouhelné doly, říkala jsem si, co na tom ti Jihočeši pořád tak řeší, vždyť tam nemají skoro žádný průmysl - jak k tomu my přijdeme? No, samozřejmě to teď cítím jinak a po přečtení téhle knížky jsem procítila to, co na první pohled není zjevné. Jak silné může být sepětí lidí s půdou, historií, jak těžké je opustit místo, kde máte své kořeny. O tom já vyprávět moc nemůžu, protože my v Sudetech tohle cítění nemáme. Mí rodiče přišli po válce se svými rodiči, stejně jako rodiče mých vrstevníků do pohraničí za prací a za byty.
Příběh je to smutný a pravdivý, jde pod povrch událostí, které za sebou nechávají paseku. Napadlo vás někdy, jak se v zatopených místech řeší hřbitovy? Nijak, prostě tam zůstanou. Kniha je citlivou sondou do myšlení, cítění a chování lidí, kterých se taková událost týká. No, rozhodně mám teď o čem přemýšlet.

Nad městem vysoko

Nádherná zima

Zimní inspirace

z blogu, už nevím kde,snad tady: http://rooster-hill.blogspot.cz ? Nevím přesně, tak se omlouvám, rozhodně tentokrát nápad není z mojí hlavy

 1. třída, otisky houbičkou, zesvětlování, ztmavování, A3, tempery + vločky skládaná a vystřihovaná

4. třída "Zima" - A3, malba temperou + vločky

Ve škole jako v pekelným kotli

celý týden rojili se čerti, ti živí, ti převlečení, ti namalovaní, mumraj obrovský

Dnešní výtvarka odpolední

Dnes má svátek Bára

fotografka

 lyžařka

 a studentka

 All the best to you♥♥♥

Jela jsem na návštěvu

omrknout nový přírůstek do rodiny - křížence Barnyho

a  byla  jsem obdarována milými dárky, které vznikají pod rukama mojí řemeslně šikovné sestřičky - díky♥

Zimní

To je návštěvníků!

Doplňujeme a doplňujeme. Já z okna pozoruju. Ta tyčka zatím nic moc, ale já to ještě doladím. Slibuju si. Ale víte, jak to často s těma slibama sobě je:)))

 Další dvě pošleme dál...

Hned jsem si vybalila

doma ten svůj, první figurky vznikaly pro Báru, když jí bylo asi pět. Takže nejmíň 10 let ho rok co rok vybaluju - některé věci se neomrzí...

Betlémy naplněná 1. adventní neděle

v podzemí Betlémské kaple a v kostele P. Marie Sněžné