sobota 22. prosince 2012

Tak jsme přežili konec světa...

od rána se ve mně rozhostil zvláštní klid. Minulý týden se mě kdosi ptal, co budu dělat v den konce světa? Ano, chtělo by to něco opravdu zvláštního, neopakovatelného, zapamatovatelného navždy...takže jsem: žehlila, prala, zametala, myla záchodovou mísu, nakupovala jídlo, dokupovala dárky...prostě samé obyčejné věci, ty, které většinou dělávám, ale moc se o nich nemluví, protože by se mohlo zdát, že nejsou dost "duchovní" pro nové "první" Slunce, pro nový začátek. Ale uprostřed těch obyčejných věcí jsem najednou zachytila  pocit, že nejsem sama, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří můj život spoluutváří - napsala jsem jim sms, tak teď už to snad vědí, jak jedineční jsou. No a pak jsem jela "do Betléma" s Barčou, zpívali jsme, putovali sněhem, opájeli se domácím punčem, svařeným vínem, cpali vánočkou a domácí paštikou,to vše skoro v posvátné tichosti.
Nejsem překvapená, že konec světa se nekonal, já myslím, že už byl a že začínáme žít jiný svět - cítím jeho přítomnost ve zklidnění a zpomalení, v tichu a naslouchání, v obyčejných věcech beze slov...

1 komentář:

Jitu=) řekl(a)...

S tou poslední větou souhlasím, taktéž jsem zaregistrovala změnu. Tak fajn, nejsem sama... :o)