Nástin budoucnosti?

Toto je holografická projekce velryby. Jedná se o proces, který vytváří obrazy díky rozdílům mezi 2 laserovými paprsky. Tyto snímky jsou promítány do tělocvičny pomocí speciální kamery. V té místnosti není kapka vody, natož velryba 

http://websitesboise.com/wp-content/uploads/2017/03/Projectionholographique1.mp4?_=1 <http://websitesboise.com/wp-content/uploads/2017/03/Projectionholographique1.mp4?_=1>

Představuju si velký dům, v něm spousta pokojů - v jednom pláž u moře, v jiném výhled na hory, jinde třeba poušť - a k tomu nějaké to solárko, sníh a hučení větru a kdoví, co ještě - vejdete, pobudete, načerpáte iluzi a hup, zpátky do šedý reality - uf, odkládám počítač a jdu raději do lesa - doufám, že ještě stojí, že ho jen nepromítají na kopec...

Letos dětsky minimalisticky

Jako každý rok...

Kristýna

Když jsem ji potkala, bylo jí 13 - a když začala zpívat, bylo cítit, že je to na celý život. Teď zpívá - a taky si otevřela kosmetický salón - "Mám se ráda" - a tahle úžasná fotka zve k návštěvě - ženy i muže všeho věku:)

https://www.youtube.com/watch?v=HvW6W3C_6Rk

Jéééé:)

Ve Vánočním domě

je kýčovitě krásně, draho, ale příjemně k pokoukání

Mám štěstí

že jen 10 minut od našeho domu, se ocitám v naprosto úchvatné krajině - vysoko nad městem

A vyhrává....

Děkuji všem, kdo o sobě dali vědět. 

Vyřadila jsem komentář jedna a dvě na přání autorů. Zůstaly čtyři

 A vyhrává komentář v pořadí pátý:)

z 19.12. v 9.09

jenže ouha - je bez mailové adresy - takže pokud se chce majitel/ka komentáře odhalit a přijmout výhru, prosím pište na janaburianova@seznam.cz

Moje první giveaway....

přibližně 7 let si píšu blog - a sem tam ho někdo i čte - tak 5 - 50 lidí denně - a mě by moc zajímalo kdo a proč - a tak mám pro své věrné, ale třeba i náhodné návštěvníky vánoční dárek - jeden z těchto jednoduchých, láskyplných svícnů - když mi do komentáře napíšete, jak jste můj blog objevili a co vás na něm baví - a nezapomeňte přidat svoji mailovou adresu - to vše do půlnoci v úterý 20.12.

Čas na změnu

Vždycky, když něco končí a něco jiného začíná, je to takový zvláštní pocit. Z toho, co je za váma, se zviditelňují všechny nezapomenutelný momenty, skoro by se chtělo říct - dělám dobře, že odcházím? A přede mnou mlha, nevyjasněný obzory toho, co přichází. Nejlepší recept, který znám - moc se neohlížet zpátky, věřit svýmu pocitu, že takhle to má být a věřit, že se v tom novém zase hezky zabydlíte:).
Tak už jen shrnutí tohoto posledního týdne - studenti odprezentovali svoje projekty - různé úrovně, ale jejich prezentace byly úžasný, to je pro mě víc, než jen technická dokonalost jejich prací.
A teď už jen rozjímáme, povídám jim o českých vánočních zvycích, učím je českou koledu, dovídám se, jak oslavují v Mexiku, Americe, Kirgizstánu, Arménii, Turecku... a děkuji v duchu za tuhle příležitost poznat svět uprostřed našeho malého města. Stály ty čtyři roky za to.