Vrátila jsem se do doby před dvaceti pěti lety - internet v plenkách, žádné mobily, ani digitální foťáky, tak jsem si vedla "archiv" nápadů v krabici. Je to legrační, ale zároveň děsivé, jak rychle to uteklo a jak moc se toho změnilo. Když jsem vykládala o umění, listovala jsem Pijoanem a ukazovala studentům pidiobrázky, taky jsem pomocí stativu fotila obrazy v knihách a nechala si posílat diapozitivy...zní to jak z jiného světa:)
Tento týden jsem celou krabici zrušila - něco nafotila, zavzpomínala jsem, před očima naskakovaly obličeje studentů, kdo ví, čím jsou dnes - o některých vím - učitelka angličtiny, zubařka, inženýrka, lékařka, dramaturg,.... byli šikovní, někteří šikovnější než já - proto "jen" učím:)
Realistická kresba - pro umění to, co slovíčka pro jazyk:
Žádné komentáře:
Okomentovat