a ti, co mě znají, by dodali - než se zase někam vydáš. A měli by pravdu, protože já jsem ráda v pohybu ( ne, že bych tak ráda sportovala) - ráda se pohybuji mezi domovem a celým světem, mezi rutinou a vybočením z ní. Udělá mi radost i dlouhý pěší výlet, stejně tak jako výlet na výstavu, do divadla, nebo někam, kde jsem ještě nebyla. Nejvíc ale miluju cesty za hranice - poznávat jiné lidi, jiné zvyky, jinou krajinu. Jednou jsem někde četla, že jsou dva druhy sebepoznávání - ten jeden se děje prostřednictvím cestování, ten druhý tím, že jste stále na jednom místě. Jsem ten první typ a vlastně i někdy závidím těm, co jsou rádi a spokojení ve svých domech, bytech, na svých zahradách, ve svém prostředí. Mě to táhne do dálek. Jít 36 dní do Santiaga de Compostela byl pro mě životní výlet. Proměnil mě.
Toto léto bylo extrémně výletní, řekla jsem si, že na úklid jsou dny, kdy prší, fouká vítr, že si musím každý ten krásný den naplnit- kolik takových jich bude? Nakonec jich bylo požehnaně - krásných dnů i výletů. A já si najednou říkám podle staré pravdy, že všeho moc ( i toho dobrého) škodí. Najednou je to takové běžné, normální. Proto dnes velebím déšť. Sedím, za oknem se občerstvuje zahrada a já jsem v klidu, pracuju a chystám se na další školní rok. Začínáme zítra! A já mám snad poprvé v životě na konci prázdnin pocit, že se těším.
2 komentáře:
Tak ti přeji, abys do školy vykročila pravou nohou a měla úspěšný školní rok :-)
Hupla jsem do vody oběma:)))
Okomentovat