PRVNÍ LINIE
Instalace, která se citlivě dotýká 1. světové války, i té druhé a všech dalších válek, které se vedou - jsou v nás? A proč? K čemu? Procházet obranným valem z jutových pytlů naplněných pískem - sama, v tichu - je jen vzdáleně pociťovaná úzkost, pach pytlů ostře proráží úzkou chodbičku - a to nikde nic neduní, není přítomen strach o život - zase si říkám, jak se máme dobře...
Velké betonové koule jsou autentické protiletecké kryty z 2. světové války - jak výtvarně působí ve výstavní síni - ale zamyšlení na stěně jde hlouběji k symbolice této "ochrany"
Druhá část výstavy je neméně emotivní - stačí málo - portrét, stručný životopis, jeden citát z deníku + pár fotografií nebo autentických předmětů (třeba prostřelená spona opasku, co zachránila život) a jste tam, cítíte tu nesmyslnost válčení...a jste rádi, že se právě teď - u nás - nic podobného - neděje.
Mimochodem - co mě zaujalo - je nádherné písmo všech zápisků v denících a dobré, snad někdy trochu kýčovité, ale jindy přímo výborné ilustrace - kolik zmařeného tvůrčího potenciálu!
Žádné komentáře:
Okomentovat