- spojit dohromady - barvy, formáty, náměty - uf - malá ochutnávka toho, co jsme letos vytvořili se seniory a handicapovanými v 5 ti lekcích po dvou hodinách
V roce 2009 se poprvé
uskutečnilo setkání seniorů a handicapovaných v Krajské knihovně
v Karlových Varech v rámci projektu
ARTETERAPIE. Od té doby probíhají díky grantu MK ČR ( letos navíc Konta Bariéry)
podobná setkání každý rok na podzim v 5 ti dvouhodinových lekcích.
Velkou motivací bylo
především nabourat mýtus, že někdo umí a
někdo neumí kreslit nebo malovat. Umíme to všichni, jen si nevěříme, možná se
trochu bojíme, co by tomu řekli druzí, možná jen nevíme jak. Překvapilo mě, jak
lehce překonávají všichni účastníci strach ze samotného malování. Občas se sice
ozývaly hlasy: „Mně se to nepovedlo, vy to máte hezčí…“ , doufám ale, že se mi
podařilo vzbudit sebedůvěru a ocenění si vlastního výtvoru, protože není cílem
malovat „jako někdo“, ale poznat, jak maluje každý sám za sebe, co je pro jeho
tvoření typické, kam se lze posunout, co se sám o sobě dovídá.
Při tvorbě volím co nejširší
škálu výtvarných technik, aby měl každý šanci poznat a osvojit si tu „svou“.
Většina seniorů shodně tvrdila, že vodové barvy používali naposledy na základní
škole, se suchými pastely, akvarelovými pastelkami nebo akrylovými barvami
mnozí pracovali úplně poprvé.
Zajímavou zkušeností pro mě
samotnou bylo propojení zdravých lidí s lidmi, kteří mají tzv. handicap (
tělesné, psychické nebo tělesné postižení). Ukazuje se, že při tvoření se
hranice mezi zdravými a tzv. postiženými smazává. Naopak, výtvarný projev se
stává spojnicí k porozumění a integraci, navíc je zdrojem radosti i odvahy, odkrývá to
nesdělitelné o svém tvůrci.
Nejstarší účastnicí kurzu
byla devadesátiletá paní, několik dalších přesáhlo dávno hranici 80 ti let. A to
je i pro mě osobně obrovskou inspirací a zbořením dalšího mýtu, že na některé
věci je v životě pozdě. Naopak, senioři mě
přesvědčili, že - „Začít není nikdy pozdě“. Za to jim patří velký dík.
Žádné komentáře:
Okomentovat