Budišov nad Budišovkou
věže kostela šly vidět zdálky vždycky první při cestě vlakem
okno, do kterého jsem lezla, plot, přes který jsem lezla a mockrát na něm jen tak seděla...
potok, ve kterým jsme si stavěli mlýnky a chytali raky a stavěli přehrady (nebyl vždycky tak vyschlý jako letos)
zídka, kterou jsme zdolávali jen tak, že se nám nechtělo jít normálně po chodníku...
přehrada Kružberk - filmové Velké sedlo
v pozadí skály, na který jsem lezla - tak jsem byla zamilovaná do jenoho horolezce
nádraží, na který jsem se každý rok těšila
břidlice, kam se podíváš - právě si hledám nějakou na památku
prolejzačka, která mě pamatuje - před 40ti lety...uf
Žádné komentáře:
Okomentovat