Filmový festival a Karlovy Vary jsem si letos po dlouhé době opět užila. Díky kamarádce, která každé ráno vystála frontu na lístky. Od pátku do neděle jsem viděla asi 6 filmů. Jeden (jihokorejský) byl myšlený vážně, ale já ho pojala jako komedii a opravdu jsem se bavila a dusila smích. Z jednoho filmu (tuším arménského) jsem odešla.
Jeden mě strašně zklamal - Camille Cloudel 1915 s Julii Binoche. Těšila jsem se moc, protože stejnojmenná kniha je báječná, film byl ale tak rozvláčný a nudný, že ani hvězda první třídy ho nerozzářila.
Hřebejk nijak výrazně u mě nezabodoval ( Líbánky). Moc rozvláčné a koukat asi půl hodiny na "typickou českou svatbu", to bylo na mě trochu moc. Tak snad jen hezká kamera a dobří (osvědčení) herci.
Zato detektivku Ve stínu mám ještě pod kůží - silný film, výborná muzika, která ho strukturuje a dotváří.
A pak ještě jeden nezapomenutelný film - Jaký otec, takový syn (Japonsko) - Když je synovi ž let, dozví se rodiče, že není jejich, že byl omylem v porodnici vyměněn. Kdyby se to nestalo asi před dvěma lety v Čechách, řekla bych si - přehnaný námět, ale tím ještě film nabyl na vážnosti tématu. Je to křehký ponor do citů a zvyků jiné země, natočený komorně a citlivě.
A na co bych šla klidně znovu - Obludárium bratří Formanů - zážitek výtvarný, divadelní, hudební, taneční.
Přehlídka nápadů dovedených do nejmenších detailů. Jde z toho cítit srdce:)
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/73212-obludarium-fousate-zeny-a-jine-hricky-prirody-opet-v-cesku/?mobileRedirect=off
Žádné komentáře:
Okomentovat