VÝSTAVA: Vnitřní okruh v současné české fotografii

Intimní chvíle, autoreflexe i fotodeníky na výstavě v Městské knihovně do 18. srpna.

Výstava, na kterou jsem se do Prahy těšila. Velkoformátové fotografie ( to mám ráda), pohled do nitra a intimity fotografů ( to mě lákalo)....ale bylo to ...tak hrozný, tak banální, tak "vycucaný z prstu". Prožitek se nedostavil, protože pár zajímavých fotografií "přeřvaly" ty prvoplánové, prázdné. Zkoušela jsem obě cesty - nechat na sebe fotky působit a pak si přečíst komentář nebo obráceně - nejdřív číst a pak koukat - bylo to legrační - nějak to spolu nešlo spojit. Tolik intelektuálního ponoru, vysvětlování a k tomu pak tak banální "přepis" do fotografie....
Někdy to působilo, jako kdyby umělci vytáhli své staré fotky ze šuplíku a řekli si:"Á, to by se mohlo hodit, to by se tam dalo nějak namontovat."
Myslím, že na fotografy si budu muset dávat pozor. Fotí totiž kdekdo. A dnes je "trendy" i rozmazaná, kompozičně jakoby náhodná fotka, které se dostane patřičného povznesení na umění formou komentáře. Jenže já myslím, že takový fotky se omrzí, že i v tomhle oboru platí, že se pozná kvalitní řemeslo, a že do nitra fotografů vidíme i jinak - ne přes jejich ztopořené penisy, virtuální manžele a děti, ale přes to, co fotí kolem sebe. Tím podle mě fotograf nejvíc otvírá svoje nitro, optikou svého nazírání na svět kolem sebe.