Bosch 21. století

tak pojmenovala trefně výstavu "Galaktické manžestráky" Michaela Rittsteina v Letohrádku v Ostrově nad Ohří moje kamarádka. Barvy, pohyb, perspektivní zkratky až ke grotesce, ironie, metafory, to vše doslova tryská na diváka z obrovských pláten. Jo, pobavily jsme se, zasmály se, podivily se, trochu taky ošklíbly, prostě žádná nuda a vzdechy ách! óch! Autor sám je plný energie, originálních myšlenek a hlavně velmi, velmi pracovitý. 

Dnes Záhada hlavolamu

v TV, před 14ti dny v Praze ve Stínadlech...nebo ne? Kdo ví... Pro tahle zákoutí mám Prahu ráda, už jich není moc.

Barča včera fotila

se stativem, pod deštníkem

Na výstavě v ZUŠ

jsem se byla podívat a kochala jsem se vším, co nového zase děti vytvořily a jejich učitelky vymyslely. Hlavně jsem záviděla obrovské formáty, grafiku a vůbec tak nějak všechno, co lze dělat v ZUŠ a nelze dělat v normální škole při výtvarce ( třeba jenom proto, že časová dotaze je pouhou hodinu, maxim. dvě)

Vnitřní okruh?

VÝSTAVA: Vnitřní okruh v současné české fotografii

Petra Malá Miller, z cyklu Podlahou k nám pronikal hlas, samotným slovům ale nebylo rozumět, 2009–2010, Jiří Švestka Gallery

Intimní chvíle, autoreflexe i fotodeníky na výstavě v Městské knihovně do 18. srpna.

Výstava, na kterou jsem se do Prahy těšila. Velkoformátové fotografie ( to mám ráda), pohled do nitra a intimity fotografů ( to mě lákalo)....ale bylo to ...tak hrozný, tak banální, tak "vycucaný z prstu". Prožitek se nedostavil, protože pár zajímavých fotografií "přeřvaly" ty prvoplánové, prázdné. Zkoušela jsem obě cesty - nechat na sebe fotky působit a pak si přečíst komentář nebo obráceně - nejdřív číst a pak koukat - bylo to legrační - nějak to spolu nešlo spojit. Tolik intelektuálního ponoru, vysvětlování a k tomu pak tak banální "přepis" do fotografie....
Někdy to působilo, jako kdyby umělci vytáhli své staré fotky ze šuplíku a řekli si:"Á, to by se mohlo hodit, to by se tam dalo nějak namontovat."
Myslím, že na fotografy si budu muset dávat pozor. Fotí totiž kdekdo. A dnes je "trendy" i rozmazaná, kompozičně jakoby náhodná fotka, které se dostane patřičného povznesení na umění formou komentáře. Jenže já myslím, že takový fotky se omrzí, že i  v tomhle oboru platí, že se pozná kvalitní řemeslo, a že do nitra fotografů vidíme i jinak - ne přes jejich ztopořené penisy, virtuální manžele a děti, ale  přes to, co fotí kolem sebe. Tím podle mě fotograf nejvíc otvírá svoje nitro, optikou svého nazírání na svět kolem sebe.

 .....hlavně ty vousy....proč?

Pár těch, u kterých jsem se aspoň na chvíli zastavila  - portrét matky po 20ti letech

 Portrét otce a matky

http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=779750

http://art.ihned.cz/c1-59911810-vnitrni-okruh-je-pro-nenarocne-voyeury

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/213562229000006/obsah/265047-vnitrni-okruh-v-soucasne-fotografii-ghmp/

Schovaní

Autoportréty vznikly s časovým odstupem jednoho týdne bez předloh, jen "z hlavy". Neskutečně totožné a velmi, velmi věrné. Každý svým originálním způsobem vyjadřuje výtvarně nejen podobu, ale i něco navíc.
A3, 4. třída

Vzdušné akvárium

pet lahve, kašírování - 4. třída

U nás na kopci

jen déšť a bláto, soucítím se všemi, co takové štěstí nemají, ...jsem připravená pomoct...

Ze života brouků

Velkolepá podívaná! Divadlo pod nohama! Potká brouk jiného brouka, okamžitě dělá "mrtvýho brouka" a ten druhý? Utíká se schovat. Co je? Nevoní si? Bojí se? Několikrát jsem je vrátila, coby režisérka malé etudy, do "akce", ale nezdařilo se je spřátelit. Mají pro to asi své důvody:)

Čtvrťáci

na svých autoportrétech vypadají starší než jsou, že by dětství bylo ta tam?