Takhle se žilo...

za císaře pána...aneb výstava "MONARCHIE" v Národním muzeu

 To musela být fuška to vaření :(

Hádejte, co to je? Řešení v posledním obrázku:)

 A praní a žehlení...taky nic moc:(

 Takhle se vyráběly šňůry

 A takhle se "týraly" děti - na hrachu a na polínkách

 A tohle prý je chodítko pro děti - tak nevím...?

 Tak tohle je jasný:)

A pro blogerky tvořilky - tohle jsou hadrové panenky

 A tady je konečně řešení! Lednice byla ta dřevěná skříňka! 

V horním patře bývalého Federálního shromáždění (hrozná budova) ještě přídavek - výstava o Keltech na našem území a jejich porovnání s Řeky 5. stol. př.n.l.

Dnes s pěnou

Moje autorka

Olga Tokarczuková

Zvláštní kniha - vlastně jen popisuje životy různých lidí, jako by to byly figurky na šachovnici - nehodnotí, nikomu nestraní, popisuje jen, co dělají, jak se kdo chová v jaké době, Kniha nemá hrdiny klaďasy a ty "zlé, ale jen obyčejné lidi se všemi přednostmi i zápory, nikdo není jen černý nebo bílý. Přesto si své "oblíbence" najdete. Procházíte Pravěkem ( to je místo k životu, malá víska) od 1. světové války přes druhou až do současnosti, vypadá to, že to musí být nuda, ale není. Je dobře napsaná. A vtáhne vás, protože na svůj život najednou nahlížíte z jiného zorného úhlu a uvědomujete si jeho ohraničenost.
Do toho ( tomu říkám synchronicita) v televizi dávají pořad Tajemství rodu a já se pustila do tvorby rodokmenu. Ze starých matrik na mě vykukují příběhy lidí, kteří už nejsou a já se teď snažím vydolovat otisk jejich života na této planetě, v téhle zemi, v jiném čase....


Vzpomněla jsem si, že už jsem četla jinou knížku stejné autorky - taky ve mně zanechala stopu, takže si mladou polskou spisovatelku směle zařazuji mezi své oblíbené autory:

Pokoukáníčko

 

Knížky, který nestačí prolítnout a odložit. Každá stránka plná úchvatné podívané, titěrných detailů, netradiční perspektivy, příběhy taky krásné - za tím cítím velmi pracovitého a opravdového umělce slova i obrazu - jdu si koupit♥

Dvě výstavy v jeden den

je moc. Příště nebudu tak lačná chtít všechno stihnout, protože jedno přebíjí druhé, což je škoda.
Neodolala jsem a vystála frontu na Františka Kupku. Asi půl hodiny. A pak už jsem po Malichovi byla tak unavená a plná dojmů, že jsem se na výstavu nemohla soustředit a neužila si ji tak, jak bych si přála, protože Kupku mám jinak moc ráda. No, ale jsem ráda, že jsem to vůbec stihla (2. nebo 3.3. končí) a viděla obrazy, které se vrátí do Paříže nebo New Yorku. Tak to asi přeci jen stálo za to:)

Prožitek silný

jsem zažila na výstavě Karla Malicha. A to nejsem příliš fanda na abstraktní umění. Tak dobrou a promyšlenou instalaci jsem ale dlouho neviděla. Člověk pak jenom nechodí od objektu k objektu, ale taky prožívá, klade si otázky, hledá souvislosti....nádhera. 

Na výstavě se musíte nejdříve rozkoukat. Jste v šeru a nad vámi se pohupují nasvícené drátěné objekty - kresby převedené do prostoru. Jejich stíny se objevují v ploše koberce spolu s popiskami. Postupujete směrem k světelné části a cestou se stáváte svědky proměny zauzlovaných, složitých kompozic k jednodušším, minimalistickým, aby vás pak pohltila obrovská světelná plocha vymezená pouhou jednou bílou obručí. Tím se kruh uzavírá, ale paradoxně uzavřeně nepůsobí, protože když už jste téměř u něj, rozpíná se do stran a vše tajemné může začít od začátku. Můžete výstavu projít znovu a sledovat, jak se krajinné motivy zdvihají ze země křivek ke křivkám nebe a tomu, co nás přesahuje. Cítila jsem, jak se stávám lehčí i já, ne že bych na výstavě shodila pár kil navíc, ale povznášející pocit jsem zachytila a hýčkala si ho dlouhou chvíli.. Na balkóně pak karneval barev roztančil moje usebrání a já vím, že na výstavu musím znovu. Ještě, že je až do 8. května. 

 + bonus

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10166142313-vytvarnicke-konfese/207562263000008-karel-malich/

Samé zajímavé čtení

Asi není náhoda, že se všechny příběhy dotýkají  druhé světové války, toho, jak těžké je hledat spravedlnost uprostřed nenávisti, hamižnosti a přesvědčení, že někteří jsou lepší než ostatní. Až je mi smutno z toho, jak jsme nepoučitelní a myslíme si, že ta "naše" pravda je ta jediná a správná.

Chybí nám slunce,

zdá se, neb nové pokusy malířek odpoledních hýří teplými barvami:)

Bublinky a blbinky

transparentní malba vodovými barvami + papírová koláž, A3, 4. třída
legrace veliká při obkreslování profilu

Potkala se Karkulka s vlkem

malba temperou, A3, volba detailu, 1. třída

 á, košíček už je prázdný

 vlk nebo štika?

 "co mi to šeptáš do ouška, pejsku?"

 kdo se koho bojí?

 dobrá svačinka, mňam

Karkulka laškuje?