Celý týden

hukot, cvrkot, únava, vše na poslední chvíli - i pečení z žitného kvásku, který v lednici vydrží pouze týden. Tak dnes premiera. Kdysi jsem to zkoušela, neúspěšně. Dnes znovu. Přistupuju k tvoření chleba jako k obřadu, před očima babičku Boženy Němcově a jí podobné české ženy minulosti, co s úctou a posvátně o chlebu mluvily, jej křížkem značily a se slovy Bůh požehnej do pece ukládaly.
Z 19. století zpět do reálu. Zpocená česká žena u plotny zápasí s živoucí hmotou, co jí jde naproti z mísy. Pak ulepená, upachtěná, snaží se vytvarovat cosi jako bochánek - no, design se musí ještě vychytat. Křížek i Pánbůh požehnej jsem nevynechala a pak hodinu s napětím stepovala kolem trouby.  Dílo překvapilo - je jedlé a chutné! Vypadá jako chleba! Chutná jako chleba! Kůrčička božská!

Tož tady je ten krasavec jeden spící. Trochu rozpolcený, trochu netečný společník - před chvilkou mu dokonce spadla brada :))) Mňam
Jen ta kuchyň kdyby byla samouklízecí...