Vítám vás na svém blogu! Je o tvoření, umění, přírodě a o všem, co pro mě osobně stojí za zaznamenání.
pátek 30. listopadu 2012
úterý 27. listopadu 2012
středa 21. listopadu 2012
Plzeň kulturně žije,
mám ten pocit, protože každou chvíli dostávám nějaké pozvání - o víkendech, uprostřed týdne - stíháme toho tak desetinu. V pondělí v klubu Anděl kousek od náměstí "Čítání" spolu se seskupením "Sing Sign" - dobře vybrané texty, navíc tlumočené do znakové řeči pro neslyšící - zážitek. A k tomu Burlesque - kapela, která rozproudí, naladí a dlouho zůstane uvnitř.
Čerti se chystají
na školní výstavu
podmalba suchým pastelem, kresba černou tuží a štětcem, A3, 4.tř.
vystřihování podle osy souměrnosti, A4, 4.tř.
17. listopad v Praze
Bílkova vila
Interier domu mě neuchvátil tak, jako samotné sochy - monumentální, zanyšlené, každý vryp dláta viditelný
Jakub Schikaneder podruhé
a nakonec Divadlo pod Palmovkou - Tenessee Williams - Tramvaj do stanice Touha
a na Karlově mostě protestní průvod - zdařilý, v maskách
sobota 17. listopadu 2012
Celý týden
hukot, cvrkot, únava, vše na poslední chvíli - i pečení z žitného kvásku, který v lednici vydrží pouze týden. Tak dnes premiera. Kdysi jsem to zkoušela, neúspěšně. Dnes znovu. Přistupuju k tvoření chleba jako k obřadu, před očima babičku Boženy Němcově a jí podobné české ženy minulosti, co s úctou a posvátně o chlebu mluvily, jej křížkem značily a se slovy Bůh požehnej do pece ukládaly.
Z 19. století zpět do reálu. Zpocená česká žena u plotny zápasí s živoucí hmotou, co jí jde naproti z mísy. Pak ulepená, upachtěná, snaží se vytvarovat cosi jako bochánek - no, design se musí ještě vychytat. Křížek i Pánbůh požehnej jsem nevynechala a pak hodinu s napětím stepovala kolem trouby. Dílo překvapilo - je jedlé a chutné! Vypadá jako chleba! Chutná jako chleba! Kůrčička božská!
Z 19. století zpět do reálu. Zpocená česká žena u plotny zápasí s živoucí hmotou, co jí jde naproti z mísy. Pak ulepená, upachtěná, snaží se vytvarovat cosi jako bochánek - no, design se musí ještě vychytat. Křížek i Pánbůh požehnej jsem nevynechala a pak hodinu s napětím stepovala kolem trouby. Dílo překvapilo - je jedlé a chutné! Vypadá jako chleba! Chutná jako chleba! Kůrčička božská!
Tož tady je ten krasavec jeden spící. Trochu rozpolcený, trochu netečný společník - před chvilkou mu dokonce spadla brada :))) Mňam
Jen ta kuchyň kdyby byla samouklízecí...
Jen ta kuchyň kdyby byla samouklízecí...
neděle 11. listopadu 2012
pondělí 5. listopadu 2012
Dnes na návštěvě u kamarádky - bloguje pro Marianne
Je dospělá!
15.10.12 / Vanda
Kunzová
Nečekala jsem to, ale bylo to milé překvapení. Po
středoškolském martyriu s mou starší dcerou jsem ani nečekala, že úspěšně
odmaturuje, natož že ji přijmou na vysněný obor vysněné fakulty na vysněné
univerzitě.
Každopádně se z emo
hubaté středoškolačky během prázdnin vyloupla emo hubatá vysokoškolačka, která
naprosto nesdílela mé nadšení pro krásy a historické památky univerzitního
města, ale plesala nad počtem jeho butiků a sekáčů. Na moje poučky o kolejním
životě reagovala jako na jakékoli jiné únavné tupé hučení o mládí své senilní
matky – výrazem ‚Těžce se přemáhám, takže to zkrať!‘.
Starý oslintaný plyšák
jede také
V neděli odjížděla
poprvé na kolej. Balila si oblečky skoro celý týden, všechno bylo potřeba
vyzkoušet ve všech kombinacích a domyslet dopad outfitu na spolubydlící,
spolucestující a kolemjdoucí. Vzala si jen elegantní příruční zavazadlo,
protože nepojede jako debil s ušmudlaným báglem.
Do zavazadla sbalila
všechna slimtrička, obepnuté minisukně a kalhoty, u kterých poznáte, jaké mince
má v kapse, protože cokoli jiného na ní údajně plandá a jejích 48
kilogramů v tom vypadá tlustě. Spodní prádlo samá krajka, módní korzet, hrstku
pavučinkových punčošek. Díky této zásobě sexy oblečení zbylo sotva trochu
místečka pro kufříček na šminky velikosti bloku motoru, šampon, kondicionér,
lahev vlasové kúry, kulmu, cestovní fén, sadu hřebenů, žehličku na vlasy, gel
před holením, gel po holení, gel na vlasy a pouzdro s manikúrou. Pak ještě
starý oslintaný plyšák, nová keramická pánev a velký modrý hrnek na čaj,
notebook, propiska a navrch ještě pár triček a nějaké ty boty, a když jsme si
na tašku obě sedly, podařilo se nám zatáhnout zip a dostrkat ji do autobusu.
Emo tichounce zemřelo
Celý týden žila moje malá
holčička daleko od maminky a moje srdce usedalo při představě, jak snídá šampon
proti lupům a večeří holicí gel ohřátý žehličkou na vlasy, protože všechny
peníze utratila za nová, ještě menší trička.
Další víkend jsem
zjistila, že moje uječené, ubečené, umanuté všechovimlíp emo první týden na
koleji zřejmě tichounce zemřelo, a v naší rodině se zrodila milá mladá
dospělá žena. Dospělá žena mi okamžitě zabavila krosnu, okamžitě vybrabčila
všechno teplé oblečení a náhradní deku, protože na koleji pořád někdo kouří na
balkoně a na ni táhne, okamžitě mi znárodnila ve prospěch mezinárodního
studentstva hromadu nádobí a kuchyňského náčiní, protože to bys, mami,
nevěřila, jak je jídlo v hospodě drahý, zloději jedny zlodějský, a uvařit
brambory nebo otýpku špaget trvá jen chvíli.
Co je důkazem, že je dcera
dospělá?
Těsně před odjezdem, když
už byla krosna sbalená, jsem našla ještě naloženou zeleninu a dvě skleničky
domácího džemu – zlatavé meruňky a temné borůvky, moje chlouba. A moje dcera, moje
drahé bývalé emo, moje módemanka a trendy metrosexuálka, jen zastřihala ušima,
bleskurychle vyhodila z krosny kupku oblečení a pečlivě vložila jídlo. A
mně vstoupily slzy do mateřských očí, protože toto byl jednoznačný důkaz toho,
že má dcera je dospělá, vyzrálá žena se smyslem pro životní realitu, kterou
jsem dobře vychovala a vštípila jí správný žebříček hodnot – je fajn dobře
vypadat, ale hlad je prevít!
pátek 2. listopadu 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)