Natálčin andulák
Útlá knížečka z nakladatelství Meander, které miluju a kupuju většinu knížek, které vydalo. Jenže...tahle mě zklamala převelice. Sáhla jsem po ní (jak to často dělávám) kvůli ilustracím Lucie Dvořákové - jsou nádherné. Zato text Ivony Březinové ve mně vyvolal dost zvláštní pocity - knížka je o tom, jak moc si malá Natálka přeje mobil, protože vzhlíží ke své mamince, která si s mobilem ráda a dlouze povídá. Na okno jednou v noci přiletí andulka, jak se později v jedné větě dozvíme, není to andulka, ale andulák, a ten umí zvonit jako mobil.
"Po čase Andy zvládl i vyzváněcí melodii mobilu Natálčina tatínka. Když byl táta dlouho v práci, vždycky tu byl Andy, aby jí tatínka aspoň připomněl. Poslouchala znělku tátova mobilu jako ukolébavku. A do Andyho žlutého peří šeptala tatínkovi dobrou noc."
Tak z toho mě mrazí. Kdysi jsem četla knížku Ivony Březinové Zázračná třída a říkala jsem si, jak je to prima, když se objevují šikovní mladí autoři knih pro děti. Myslím, že to vůbec není lehký žánr. Jenže další její knížky mě zklamaly stejně jako tahle. Například Bramborová Bára - směs moderních naprosto nesmyslných pohádek. Nečetla jsem všechny její knihy pro děti, nechci křivdit, pokud znáte nějakou, která je výborná, dejte tip
Tarbíci a Marabu
Barbora Dlouhá a Martina Komárková
Zato druhá knížka mě potěšila hodně. Prý vznikla podle večerníčku (bohužel neznám, ale budu se pídit). Je to komiks, který zvládnou přečíst i prvňáčci, nechybí humor, ne ten prvoplánový, ale hlubší, skrytější. Ideální kniha pro děti je podle mě ta, která potěší dítě a když vyroste v dospělého, má mu ještě co nabídnout.
tohle jsem našla:
