VERTEDANCE, PRAHA

SIMULANTE BANDE ()

Žijí tu s námi, ale my se občas tváříme, jako by byli neviditelní. Jindy na ně zas civíme, jako by spadli z kosmu. Trochu je obdivujeme, trochu se jich bojíme, často je litujeme. Skoro nic o nich nevíme.

Jejich kroky jsou mnohdy jiné. Často nezapadají do všeobecné iluze o podobě krásy. Vedou ale ke stejnému cíli jako ty naše, krásné. Prožít plnohodnotný život se vším všudy.

Proč je stále vyčleňujeme z našeho kruhu? Proč jsme tu stále „my“ a „oni“? Jejich přijetím můžeme všichni jen získat. Získat tolik, že si to možná ani nedovedeme představit. Pojďme si to společně představovat, i „jen na chvíli“ se počítá!

V inscenaci SIMULANTE BANDE zkoumají VerTeDance neotřelé možnosti pohybového vyjádření zdravého a fyzicky handicapovaného člověka, relativnost pojmu handicap i křehký kosmos mezilidských vztahů. Své často neviditelné limity přetavily netanečnice Alena Jančíková a Zuzana Pitterová do neuvěřitelných výkonů, ve kterých jim „asistují“ profesionální tanečníci Helena Arenbergerová a Petr Opavský. Autorskou hudbu k představení vytvořila skupina DVA, která s VerTeDance spolupracovala již na inscenaciEmigrantes.

Choreografie: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová
Dramaturgie: Lukáš Jiřička
Interpretace: Alena Jančíková, Helena Arenbergerová, Zuzana Pitterová, Petr Opavský
Hudba: DVA
Světelný design: Pavel Kotlík
Scéna, kostýmy: Masha Černíková

BACK TO BULLERBYN ()

Jakub Vašíček a kolektiv

Režie: Jakub Vašíček a kolektiv
Loutky a kostýmy: Tereza Venclová a kolektiv
Hudba: kolektiv

Hrají: Johana Vaňousová, Elena Volpi, Adam Kubišta, Jakub Vašíček, Tomáš Jarkovský a kolektiv

Premiéra 8. března 2011

Délka představení: 60 minut

Back to Bullerbyn - Velmi volně na motivy knihy Astrid Lindgrenové Děti z Bullerbynu. Návrat k oblíbené knize z dětství, aneb co se stane s Bullerbynem, když člověk dospěje. Kdo koho miluje, kdo na koho žárlí, kdo s kým a kdo bez koho...? Prostě všechno, co jste kdy chtěli vědět o Bullerbynu a báli jste se zeptat... první českoslovinská loutková soap opera. Inscenace získala na festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem cenu Erik za nejinspirativnější počin v oblasti loutkového a alternativního divadla.

V okamžiku, kdy by snad mohlo představení začít nudit, po zásahu „vnější síly" se příběh začne od předlohy zcela radikálně odklánět. Předloha Astrid Lindgrenové, symbolu ideálního dětství, se srazí s realitou show businessu. Diváci jsou místo umem loutkovodičů atakováni expresivností herců. Dozvídají se, jak vznikla hudební skupina ABBA. Ačkoliv se na představení setkalo množství malých dětí, potěšeni byli spíše jejich rodiče a přítomní dospělí. Ti se totiž mohou skutečně otočit zpět, zpět do bezstarostného dětství. Back to Bullerbyn. Do doby, kdy všichni drželi při sobě, chodili do lesa na jahody a věřili, že se jednou všichni vezmou, ožení a vdají tak, jak jsme si to slíbili. Do doby, kdy byla hra každodenní součástí života a ne pouhá oáza štěstí uprostřed pouště.
Martina Jirešová, Rozrazil

Jakub Vašíček (*1979) - Na DAMU absolvoval inscenací Spalovač mrtvol, dále spolupracoval s divadlem Alfa v Plzni, kde uvedl inscenaci Hamleteen, v Naivním divadle v Liberci Neklan.cz a Velbloud, ryba slepice, v Jihočeském divadle Toma Sawyera a Vyhnance a vyděděnce a v Západočeském divadle Cheb Soudné sestry.

Divadlo Športniki a Loutkové divadlo Maribor – Pod tímto názvem se skrývá dramaturgicko-režijní dvojice Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček společně s herci Johanou Vaňousovou, Elenou Volpi (členka souboru mariborského divadla) a Adamem Kubištou. Soubor tvoří absolventi Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze a Fakultete za elektrotehniko Univerze v Ljubljani. Športniki zahájili činnost inscenací Back to Bullerbyn.

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU, BRNO

TICHÝ TARZAN (zcizené deníky fantoma erotické fotografie) (Simona Petrů, Petr Jan Kryštof)

Anna Petrželková

Režie: Anna Petrželková
Dramaturgie: Josef Kovalčuk
Scéna a kostýmy: Lucie Labajová
Hudba: Petr Hromádka

Osoby a obsazení:
Miroslav Tichý, Ivana Hloužková
Anička: Anna Duchaňová
Anežka: Anežka Kubátová
Ženská od vedle: Gabriela Štefanová
Plavčík: Robert Mikluš
Starosta, příslušník SNB, kurátor: Vladimír Hauser

Premiéra 13. ledna 2012

Délka představení: 95 minut bez přestávky

Tichý Tarzan - Pijan či snad lépe řečeno alkoholik, posedlý ženami, rváč s mastnými vlasy... nuzně oblečený... se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky toaletního papíru... Šmírák, který se v létě plížil kolem plotu plovárny a fotil mladé ženy v plavkách, opalující se ženy a venkovské krásky ze svého okolí... Fotograf Miroslav Tichý, svými sousedy považovaný spíše za podivína a úchyla, je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších fotografů 20. století, jeho fotografie jsou vystavovány na prestižních světových výstavách a jednotlivé fotografie stojí sta tisíce korun. Jeho život a podivuhodné dílo nastolují řadu otázek. Je tento radikální moravský outsider šílencem a zachycovatelem pravdy? Anebo je to jen zavrženíhodný voyeur, jehož výplody se sluší spláchnout do záchodu?

Na sklepní scéně Provázku vzniklo mimořádně působivé poetické pásmo, které k sobě přikládá neobyčejně zdařilé scénické obrazy a rýsuje postavu jedinečného podivína, který okolí svým zjevem, pitím a programovým nicneděláním iritoval či přímo odpuzoval. Petrželkové inscenace má mimořádně silná místa (...) nápaditě inscenuje křehké Tichého výjevy. Dvě krásná dívčí těla v miniaturních plavkách jsou tady – podobně jako na Tichého snímcích - vystavována s nenucenou grácií a gradují éros inscenace, s nímž Petrželková mistrně zachází. Erotika a ženské půvaby tady vytvářejí jemný odér inscenace a traktují Tichého jako jemného skrytého obdivovatele těchto vnadů a nikoliv jako úchylného pornografa. A právě toto sdělení inscenátorů, že Tichý nebyl pošahaným smradlavým podivínem, ale absolutně svobodným umělcem pohrdajícím dokonce i vlastní tvorbou, korunuje mimořádně obrazovou inscenaci Tichý Tarzan.
Luboš Mareček, Divadlo žije!

Ivana Hloužková hraje Tichého tak přesvědčivě, že úvahy, proč jej vlastně hraje žena, divák brzy zapomene. Hloužková vychází z realistického obrazu starého muže se všemi jeho fyzickými rysy (shrbené držení těla, vratký postoj). Inspiruje se i fotografovými skutečnými gesty a intonací a mírně je nadsazuje (podobně jako je v inscenaci lehce zdůrazněné nářečí). Výsledkem je jemně karikovaná postava starce, která má jak humor, tak rozměr reálné osobnosti. Inscenátoři chtěli ženským obsazením titulní role potlačit motiv voyeurství, ztlumit prvoplánovou interpretaci Tichého jako sexuálního štvance.
Kateřina Slámová Bartošová, Czech Theatre