Zaposlouchala jsem se asi ve čtvrtek v Hydeparku do slov Olbrama Zoubka - velice upřímných a pokorných. Máme ve zvyku věci buď odsoudit, nebo obhajovat. Líbilo se mi, jak dokáže věci, které se mu nelíbí, přijmout a ocenit. Knihovna pana Kaplického se mu nelíbí, ale je pro, aby se postavila, pana Knížáka jako umělce neuznává, ale uznává jeho porevoluční působení v čele AVU, na kritiku svých současných prací odpovídá "ano, jsou horší" než ty dřívější. Tomu říkám mít názor!
Minulý víkend jsem byla na semináři v Praze - kousek od metra, stanice Lužiny....a zrovna jsem na dvě sochy pana Zoubka kousek od metra a mezi paneláky narazila. Trochu měly prstíčky rozviklané a poničené, ale i tak sem (beton mezi beton) zapadaly a místo tak nějak ozvláštňovaly a povyšovaly na něco nevšedního. Pocit, že se můžeme i my odlepit z šedi všedního dne.
 | ||
| Olbram Zoubek, Ještě anděl,bronz. reliéf, 2005, zdroj: http://www.galerieart.cz/zoubek_tiskova_informace.htm |
Žádné komentáře:
Okomentovat