Už jich máme za sebou s dcerou společně kolem 1000 ks:)
neděle 29. března 2020
středa 18. března 2020
Příběh s rouškami
Minulý týden převezli z 3měsíčního pobytu v nemocnici mýho tátu do Domova pro seniory. Neviděla jsem ho už 3 týdny. Bez pomoci po mrtvici nedokáže nic, ani si podat cokoliv, co je od něj vzdáleno víc jak půl metru. Vážím si všech, kteří se o něho starají...
V den, kdy pan premier na dotaz redaktora dost naštvaně tvrdil, že zdravotníci mají dost ochranných pomůcek a pokud ne, osobně jim je doveze, přišla o dvě hodiny později dcera s tím, že začne šít roušky pro porodnici v Podolí. Přečetla jsem si výzvu a začala šít taky... přidávalo se víc a víc dobrovolníků, tak jsem si řekla, že se zeptám, jestli roušky nepotřebuje někdo, kdo je v mém dosahu. Zavolala jsem do Domova pro seniory a oni byli nadšení. Jen mě omráčil počet, který by potřebovali...400 ks. Má to logiku - směny se střídají, musí být čas na vyvářku, mandlování. Jenže mi bylo jasné, že to sama nezvládnu. Poprosila jsem o pomoc 82letou maminku - s šicím strojem se kamarádí líp než já...a ona naštěstí souhlasila. První den jsme jich ušily 40....uf ( šít roušky 10 dní 7 hodin denně?)
Dnes mamka přišla s několika zlepšováky a zvládly jsme jich 120. Zítra si pro ně z Domova přijedou. Jednorázových roušek dostali asi 30 - směšný:(
Sleduji reakce na to, jestli nás rouška ochrání nebo ne. Mně stačí, že ochrání ostatní, kdyby někdo z nás byl přenašeč. Je to taková manifestace ohleduplnosti vůči ostatním.
A přemýšlím ještě o něčem - jaký dopad má používání jednorázových roušek na naše životní prostředí - ví někdo, jak se likvidují? Myslím, že je fajn, když budeme mít látkové roušky všichni doma, třeba se nebudeme stydět je nosit i při obyčejném nachlazení.
V den, kdy pan premier na dotaz redaktora dost naštvaně tvrdil, že zdravotníci mají dost ochranných pomůcek a pokud ne, osobně jim je doveze, přišla o dvě hodiny později dcera s tím, že začne šít roušky pro porodnici v Podolí. Přečetla jsem si výzvu a začala šít taky... přidávalo se víc a víc dobrovolníků, tak jsem si řekla, že se zeptám, jestli roušky nepotřebuje někdo, kdo je v mém dosahu. Zavolala jsem do Domova pro seniory a oni byli nadšení. Jen mě omráčil počet, který by potřebovali...400 ks. Má to logiku - směny se střídají, musí být čas na vyvářku, mandlování. Jenže mi bylo jasné, že to sama nezvládnu. Poprosila jsem o pomoc 82letou maminku - s šicím strojem se kamarádí líp než já...a ona naštěstí souhlasila. První den jsme jich ušily 40....uf ( šít roušky 10 dní 7 hodin denně?)
Dnes mamka přišla s několika zlepšováky a zvládly jsme jich 120. Zítra si pro ně z Domova přijedou. Jednorázových roušek dostali asi 30 - směšný:(
Sleduji reakce na to, jestli nás rouška ochrání nebo ne. Mně stačí, že ochrání ostatní, kdyby někdo z nás byl přenašeč. Je to taková manifestace ohleduplnosti vůči ostatním.
A přemýšlím ještě o něčem - jaký dopad má používání jednorázových roušek na naše životní prostředí - ví někdo, jak se likvidují? Myslím, že je fajn, když budeme mít látkové roušky všichni doma, třeba se nebudeme stydět je nosit i při obyčejném nachlazení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)