Zlatá Praha

Vánoční pečení

Chystáme doma

dárky:

Blíží se blíží...

advent...dokončuji, připravuji se:)

ručně šití

filcovaní

z keramiky

Plzeň kulturně žije,

mám ten pocit, protože každou chvíli dostávám nějaké pozvání - o víkendech, uprostřed týdne - stíháme toho tak desetinu. V pondělí v klubu Anděl kousek od náměstí "Čítání" spolu se seskupením "Sing Sign" - dobře vybrané texty, navíc tlumočené do znakové řeči pro neslyšící - zážitek. A k tomu Burlesque - kapela, která rozproudí, naladí a dlouho zůstane uvnitř. 

Podzimní nostalgie

Piráti

na rozbouřeném moři

malba temperou, A3, kresba černým fixem A4, 4.tř.

Čerti se chystají

na školní výstavu

podmalba suchým pastelem, kresba černou tuží a štětcem, A3, 4.tř.

vystřihování podle osy souměrnosti, A4, 4.tř.

17. listopad v Praze

Bílkova vila

Interier domu mě neuchvátil tak, jako samotné sochy - monumentální, zanyšlené, každý vryp dláta viditelný

Jakub Schikaneder podruhé

a nakonec Divadlo pod Palmovkou - Tenessee Williams - Tramvaj do stanice Touha

a na Karlově mostě protestní průvod - zdařilý, v maskách

Celý týden

hukot, cvrkot, únava, vše na poslední chvíli - i pečení z žitného kvásku, který v lednici vydrží pouze týden. Tak dnes premiera. Kdysi jsem to zkoušela, neúspěšně. Dnes znovu. Přistupuju k tvoření chleba jako k obřadu, před očima babičku Boženy Němcově a jí podobné české ženy minulosti, co s úctou a posvátně o chlebu mluvily, jej křížkem značily a se slovy Bůh požehnej do pece ukládaly.
Z 19. století zpět do reálu. Zpocená česká žena u plotny zápasí s živoucí hmotou, co jí jde naproti z mísy. Pak ulepená, upachtěná, snaží se vytvarovat cosi jako bochánek - no, design se musí ještě vychytat. Křížek i Pánbůh požehnej jsem nevynechala a pak hodinu s napětím stepovala kolem trouby.  Dílo překvapilo - je jedlé a chutné! Vypadá jako chleba! Chutná jako chleba! Kůrčička božská!

Tož tady je ten krasavec jeden spící. Trochu rozpolcený, trochu netečný společník - před chvilkou mu dokonce spadla brada :))) Mňam
Jen ta kuchyň kdyby byla samouklízecí...

Raketový start

do vesmírného prostoru

4. třída, malba temperou, A3+ origami

Dnes na návštěvě u kamarádky - bloguje pro Marianne

Je dospělá!

15.10.12 / Vanda Kunzová

Nečekala jsem to, ale bylo to milé překvapení. Po středoškolském martyriu s mou starší dcerou jsem ani nečekala, že úspěšně odmaturuje, natož že ji přijmou na vysněný obor vysněné fakulty na vysněné univerzitě.

Každopádně se z emo hubaté středoškolačky během prázdnin vyloupla emo hubatá vysokoškolačka, která naprosto nesdílela mé nadšení pro krásy a historické památky univerzitního města, ale plesala nad počtem jeho butiků a sekáčů. Na moje poučky o kolejním životě reagovala jako na jakékoli jiné únavné tupé hučení o mládí své senilní matky – výrazem ‚Těžce se přemáhám, takže to zkrať!‘.

Starý oslintaný plyšák jede také

V neděli odjížděla poprvé na kolej. Balila si oblečky skoro celý týden, všechno bylo potřeba vyzkoušet ve všech kombinacích a domyslet dopad outfitu na spolubydlící, spolucestující a kolemjdoucí. Vzala si jen elegantní příruční zavazadlo, protože nepojede jako debil s ušmudlaným báglem.

Do zavazadla sbalila všechna slimtrička, obepnuté minisukně a kalhoty, u kterých poznáte, jaké mince má v kapse, protože cokoli jiného na ní údajně plandá a jejích 48 kilogramů v tom vypadá tlustě. Spodní prádlo samá krajka, módní korzet, hrstku pavučinkových punčošek. Díky této zásobě sexy oblečení zbylo sotva trochu místečka pro kufříček na šminky velikosti bloku motoru, šampon, kondicionér, lahev vlasové kúry, kulmu, cestovní fén, sadu hřebenů, žehličku na vlasy, gel před holením, gel po holení, gel na vlasy a pouzdro s manikúrou. Pak ještě starý oslintaný plyšák, nová keramická pánev a velký modrý hrnek na čaj, notebook, propiska a navrch ještě pár triček a nějaké ty boty, a když jsme si na tašku obě sedly, podařilo se nám zatáhnout zip a dostrkat ji do autobusu.

Emo tichounce zemřelo

Celý týden žila moje malá holčička daleko od maminky a moje srdce usedalo při představě, jak snídá šampon proti lupům a večeří holicí gel ohřátý žehličkou na vlasy, protože všechny peníze utratila za nová, ještě menší trička.

Další víkend jsem zjistila, že moje uječené, ubečené, umanuté všechovimlíp emo první týden na koleji zřejmě tichounce zemřelo, a v naší rodině se zrodila milá mladá dospělá žena. Dospělá žena mi okamžitě zabavila krosnu, okamžitě vybrabčila všechno teplé oblečení a náhradní deku, protože na koleji pořád někdo kouří na balkoně a na ni táhne, okamžitě mi znárodnila ve prospěch mezinárodního studentstva hromadu nádobí a kuchyňského náčiní, protože to bys, mami, nevěřila, jak je jídlo v hospodě drahý, zloději jedny zlodějský, a uvařit brambory nebo otýpku špaget trvá jen chvíli.

Co je důkazem, že je dcera dospělá?

Těsně před odjezdem, když už byla krosna sbalená, jsem našla ještě naloženou zeleninu a dvě skleničky domácího džemu – zlatavé meruňky a temné borůvky, moje chlouba. A moje dcera, moje drahé bývalé emo, moje módemanka a trendy metrosexuálka, jen zastřihala ušima, bleskurychle vyhodila z krosny kupku oblečení a pečlivě vložila jídlo. A mně vstoupily slzy do mateřských očí, protože toto byl jednoznačný důkaz toho, že má dcera je dospělá, vyzrálá žena se smyslem pro životní realitu, kterou jsem dobře vychovala a vštípila jí správný žebříček hodnot – je fajn dobře vypadat, ale hlad je prevít!

http://www.marianne.cz/zabava/blogy/je-dospela

Zatepluju

krky svých dcer, ruce taky nepřijdou zkrátka

Meleme, meleme

pohádku z pohádkového mlýnku 

kresba podle modelu, uvolňování ruky, záznam pohybu, A3,1. třída

Malý halloweenský příspěvek

prvňáčků - strašidýlka prostěradloví

Prvňáci se představují

 autoportrét, kresba dřívkem a tuží, děti,1. třída

Jedno malé zklamání a jedno velké překvapení

Natálčin andulák

Ivona Březinová

Útlá knížečka z nakladatelství Meander, které miluju a kupuju většinu knížek, které vydalo. Jenže...tahle mě zklamala převelice. Sáhla jsem po ní (jak to často dělávám) kvůli ilustracím Lucie Dvořákové - jsou nádherné. Zato text Ivony Březinové ve mně vyvolal dost zvláštní pocity - knížka je o tom, jak moc si malá Natálka přeje mobil, protože vzhlíží ke své mamince, která si s mobilem ráda a dlouze povídá. Na okno jednou v noci přiletí andulka, jak se později v jedné větě dozvíme, není to andulka, ale andulák, a ten umí zvonit jako mobil.
"Po čase Andy zvládl i vyzváněcí melodii mobilu Natálčina tatínka. Když byl táta dlouho v práci, vždycky tu byl Andy, aby jí tatínka aspoň připomněl. Poslouchala znělku tátova mobilu jako ukolébavku. A do Andyho žlutého peří šeptala tatínkovi dobrou noc."
Tak z toho mě mrazí. Kdysi jsem četla knížku Ivony Březinové Zázračná třída a říkala jsem si, jak je to prima, když se objevují šikovní mladí autoři knih pro děti. Myslím, že to vůbec není lehký žánr. Jenže další její knížky mě zklamaly  stejně jako tahle. Například Bramborová Bára - směs moderních naprosto nesmyslných pohádek. Nečetla jsem všechny  její knihy pro děti, nechci křivdit, pokud znáte nějakou, která je výborná, dejte tip

Tarbíci a Marabu

Barbora Dlouhá a Martina Komárková

Zato druhá knížka mě potěšila hodně. Prý vznikla podle večerníčku (bohužel neznám, ale budu se pídit). Je to komiks, který zvládnou přečíst i prvňáčci, nechybí humor, ne ten prvoplánový, ale hlubší, skrytější. Ideální kniha pro děti je podle mě ta, která potěší dítě a když vyroste v dospělého, má mu ještě co nabídnout.

tohle jsem našla: