Krištof Kintera v Rudolfinu

Spousta neobvyklých instalací, které občas pobaví, ale víc nutí k zamyšlení, teda aspoň mě. A to, co vypadá jako neuvěřitelný binec v "pracovně" umělce, je úžasná exkurze do procesu tvorby, reflexe světa kolem a studnice nápadů.

Říkám kamarádce - jé, to vypadá jak tibetská mandala...

...a tu si všimnu nálepky nad stolem:)

"Nedotknutelná" tradice se potkává s naprostou současností

Stále se měnící obří organismus....

Pocta lišákům?:))) nabubřelost na nafouklé bublině - hlavně koukat vzhůru, ne pod sebe

Tohle velké prádlo, třesoucí se věž našeho konzumu mě vytlačilo do rohu místnosti, kde jsem si v několika vteřinách prožila silnou úzkost z toho všeho....a pak dalšími dveřmi odešla ven, kde tyhle věci zůstávají relativně skryté. A přemýšlím, kde začít...u sebe.

Taky jsem si nakoupila...

v Letohrádku v Ostrově

http://brichopastoys.blogspot.cz

A takhle se moje vnučka seznamuje s novou hračkou:)

Po vypálení

hotovo:)

Vzpomněla jsem si

na dětství, když jsme otisky na porcelán nalepovali, kde se dalo....tentokrát dekorování porcelánu pod dohledem Lenky Sárové-Malíské v Letohrádku Ostrov - je třeba si odmyslet žlutou barvu ze všech barev - výsledek uvidím za týden

Navzdory předpovědím,

větru, zimě a dešti v Karlových Varech, v Berouně na Hrnčířských trzích opět skvostné počasí - teplo, slunečno a spoooooustu inspirace:))) Letos jsem neodolala třem hrnkům a keramickým šperkům.

Od bodu k lince

... a pak dál, k základním a komlementárním barvám a stínování a kolážím a akvarelu...

... taková každoroční výtvarná abeceda:)

Přála si vyzkoušet "Pollocka"

Petra Pjotra Buzková

jako ta bývalá ministryně? To byla pěkná ranařka - ale tahle křehká žena je umělkyně - malířka - a vystavuje v Letohrádku v Ostrově na d Ohří. Sice to je víc školní a těsně postškolní produkce, protože umění je něco, co často odložíte na druhou kolej, když jde o to vydělat si na každodenní žití. Tak přeju mladé umělkyni, ať najde atelier, čas a pnutí a dá se zase do toho:)

Je to štěstí

mít po svém boku kamarádky celých 50 let, i když jedna bydlí až daleko za oceánem.  Hrály jsme spolu ve školce divadlo, chodily společně na gymnastiku, psaly společně domácí slohovky, vyhrávaly školní, okresní i krajský kola ve vybíjený, brigádničily na vykopávkách v Mikulčicích, jely v 17ti samy do Maďarska, učily se společně na maturitu, šily šik nedostatkový věci, chodily na procházky se svými dětmi... a pořád je o čem mluvit, přemýšlet a co sdílet,  a je to moc fajn.

Jsem ráda, že vás holky mám:)